ÚVOD
Církev nemá dobrou pověst. Nejčastěji jsme obviňováni z pokrytectví. Poslední velký problém je s církevními restitucemi. Ale moje otázka dnes je, jestli skutečně to na co lidé poukazují, je pokrytectví. Moje zkušenost je, že lidé nejsou v církvi zas tak moc vypočítaví.
Jestli nejste křesťané možná jste se někdy ptali, jak je to možné, že křesťané se často chovají úplně jinak, než by měli. Často to tak není...ale abychom byli fér, je mnoho lidí, kteří říkají, že jsou křesťané a v ničem se neliší od toho, jak žijí jejich sousedi, kolegové, přátelé.
Znal jsem spoustu lidí, kteří když byli mladí udělali spoustu rozhodnutí, chtěli Bohu sloužit, chtěli za Ním jít, obětovat všechno. Pak vystudovali, oženili se...a najednou celá jejich víra, křesťanský život se smrskl na to, že jednou za 14 dní dorazí v neděli do kostela. Jak je možné, že spousta dospělých ztratila svůj “zápal”, spousta mých přátel. Když jsem byl mladý, dívali jsme se na střední generaci...na nás...jako na ty, koho ta církev moc nebere.
Na druhou stranu dnes se bavím ze spoustou rodičů našich studentů a ti říkají, jak to, že se naše děti nechovají, jako křesťané, přestože říkají, že jsou?
Je to pokrytectví a nebo to je něco jiného? Spíš mi přijde, jako když jsem byl v USA s velkou skupinou lidí. Když jsme měli odlétat, tak jsem se ptal šéfa skupiny, pro kterého jsem překládal, jak je to s odletem. On říká, v 1 na letišti. Tak jsme všechno sbalili, rozloučili se, přijeli na 1 hodinu na letiště a v odbavovací hale na nás vyděšená letuška zírá, že přece odlétáme v 1 hodinu. Letadlo jsme samozřejmě nestihli, 6 hodin jsme strávili na letišti a pak o jednu noc navíc v USA. Řekli byste, že jsme byli pokrytci? Jenom jsme to prostě nevěděli. Nevěděli jsme, že máme problém. Pak přišlo hrozné zjištění.
Hlavní myšlenka
Nejhorší je, když nevíš, že máš problém.
BIBLE
NEVIDÍM PROBLÉM
Zj 3:1 "Andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd: Znám tvé skutky - podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý.
Dnes budeme číst těžký dopis, nejsme tam, ale můžeme tam být, nebo můžeme být na cestě. Nicméně hlavně bych chtěl, aby to bylo povzbuzení.
Začíná to celkem pesimisticky. - vypadáš jako že si živý, ale si mrtvý - máš problém, ale nevíš to. Původně jsem myslel, že problém je pokrytectví, ale asi není. Zdá se totiž, že všichni jsou v pohodě, nikdo nevidí problém.
Osobně
Kdo se žení s výhledem rozvodu?
Kdo z nás sedí na svojí svatbě a přemýšlí o svém budoucím manželství takto: Vezemte se, na začátku to bude dobré, proběhne sexuální revoluce, pak ale začnete zjišťovat, jaký ten druhý je a přestanete mít iluze, začnte to být těžké, protože on se nechce měnit. Dřív dělal všechny ty věci a dnes nic. Pak jsme si pořídili děti, tak na to chvíli není čas. Ale pořád někde v pozadí si říkáte, tohle je všechno? Řešíme, co kdo, kdy a kde, ale to je všechno. Bydlíme spolu a neznáme se, nemáme nic společného. Neznám nikoho, kdo by si to takto plánoval, ale jak je to možné, že se sem spousta lidí dostane? Znám mnoho lidí, kteří se sem dostali. Navíc na povrchu je všechno v pohodě.
Vzah k dospívajícím dětem
Často jsme slýchal, dnes slýchám, od rodičů - mládež, klub, církev - je naděje pro naše děti. Oni, jak dospívají, tak se s námi nebaví, natož o duchovním životě, musí to dělat někdo jiný. Naše kultura říká, že dospívání jeobdobí vzdoru, osamostatnění, jinak to nejde.
Není dospívání období, které dává lidem povolení se chovat jako idioti a rodičům výmluvu, proč je už konečně nechat být? Můj svědek byl Američan, člověk z jiné kultury. To co mě na něm fascinovalo a na jeho rodině bylo, že jeho otec byl jeho nejlepší kamarád. Povídali si o svém duchovním životě, modlili se a dělali spoustu věcí. Není to teda nemožné. Ale nepřejímáme jako křesťané něco z naší kultury a vůbec o tom nevíme? Kdo nese odpovědnost za výchovu dětí? ... i v pubertě? Je to církev a nebo rodiče?
Vztah s Bohem - žádný, nechci
Když jste se stali křesťany (nebo jimi nejste a přemšlíte o tom, jak takový život s Bohem vypadá), jak jste si představovali svůj život s Bohem?
- hodina za týden, v pohodě - hlavně, že se chovám slušně
- občas se pomodlím před jídlem
- Bibli...to znám z besídky
Tohle je to, co jste si představovali? Možná jinak...je tohle, co si Bůh představoval, když vás zachránil? Já toužím po lidech, kteří si budou žít svůj život pro sebe, ale jednou za 14 dní mi věnují hodinu svého života. Já vím, lidé to mají těžké, musím být rád, za to co mám. Ale většina z nás je spokojená, když vidíme někoho, kdo přijde každou neděli. Nemáme pak skoro žádné otázky...
Církev
konzument vs. přispěvatel
Maják začal, všichni do toho šli s tím, že je to bude stát čas, energii, peníze, emoce, ti co nechtěli, nešli. Církev stojí čas energii, emoce, peníze jenom vybrané lidi? Nemůžeme být církví “dospělých dětí”...od toho se odvijí kolik lidí budeme moc zasáhnout.
Chceme, aby přišli noví lidé? ANO...ALE oni budou konzumenti a to je v pořádku.
- oni nemají peníze, nebo nerozumí tomu, proč by je měli dávat
- mají spoustu problémů a potřebují pomoc
- potřebují, aby je někdo učil, co to znamená žít křesťanský život
- potřebují, aby jim někdo nabídl přátelství
Ale znovu, může to vypadat skvěle, věci můžou fungovat, do určité míry, protože věřím, že vždycky budou lidé, kterým to nedá, něco nedělat. Ale jaké bude procento? Bude to 50 na 50? Tam zdaleka nejsme...mnohem víc lidí přispívá, podílí se.
Organizace vs. duchovní práce
V čem je rozdíl mezi fotbalovým klubem a církví, která dělá fobalový klub?
V čem je rozdíl mezi kurzy angličtiny a církví, která učí angličtinu?
V čem je rozdíl mezi skautským táborem a církví, která pořádá tábor?
V čem je rozdíl mezi Anglickým campem a církví, která pořádá anglický camp?
V tom, proč to děláme. Všechny tyhle aktivity, všechna organizace, kancelářská práce, všechny akce, pozvánky, grilování, jídlo, pečení, kurzy, sekání trávy, úklid, účetnictví, setkání maminek děláme proto, abychom mohli lidem říct o tom, kdo je Ježíš.
ROZDÍL JE, ŽE JAKO CÍRKEV MÁME DĚLAT “DUCHOVNÍ PRÁCI” To je smysl. Otevřít Bibli, říct svědectví, vysvětlit čemu věřím, modlit se jeden za druhého, mluvit s lidmi o jejich životě, pomáhat těm, kteří mají problémy, učit lidi, aby žili, jako křesťané.
Kdo tuhle práci má dělat? VŠICHNI!!! To je úloha křesťana, to je něco, co má dělat každý z nás, to znamená získávat Ježíšovy následovníky. Vzít člověka, mít s ním vztah a učit ho, jak žít. Není možné říct, jsem křesťan, jsem v církvi, ale chci něco organizovat, chci pomáhat prakticky, ale “duchovní práce” to není pro mě. Veškerá organizaci a všechno kolem, děláme jenom proto, abychom mohli dělat duchovní práci, ke které jsme povoláni. ALE Může to vypadat skvěle ne - hodně akcí, hodně setkání, hodně lidí...žádná duchovní práce.
Před 9 lety mi zemřel děda. Byli jsme na pohřbu a tehdy jsem viděl divnou věc. Pohřební ústav dědu “vystavil”. Vypadal úplně jako živý. Nevím jestli ho namalovali, nebo co, ale vypadalo to, že se musí každou chvíli probudit, ale neprobudil. Stejné to bylo i tady. Vypadá to, že věci žijí, ale je mrtvo
JAK JE TO MOŽNÉ?
2 Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před mým Bohem zdaleka nejsou naplněné. 3 Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. Pokud se neprobudíš, přijdu jako zloděj! Ani se nedozvíš, ve kterou hodinu na tebe přijdu.
Sardis bylo bohaté město, říkalo se o něm, že je nedobytné. Akropole byla na strmém kopci a vedla tam jenom jedna úzká cesta. Paradoxně 2x bylo město dobyto, stejným způsobem. Jeden je pěkně popsaný. Voják ztratil přilbu a protože věděl, že ve skalách je stezka, slezl si pro ni. Problém byl, že ho sledoval jiný voják oblehající armády, který v noci vzal pár jiných a vlezli do města. K jejich překvapení, nikde žádné stráže, nebyl to veliký problém. Město je obléhané a vojáci spí. Přece nikde žádný problém, tohle město je nedobytné ne? Je tdy město, které si myslí, že je nedobytné a v tom městě je církev, která si myslí, že je v pohodě, protože kdo na nás může ne?
KDE JE NEBEZPEČÍ?
Jak se člověk v životě dostane tak daleko?
Víte jak se vaří živá žába? Existuje ilustrace o tom, že jsou dva způsoby, jak se dá vařit žába. Nevím jestli je to úplně pravda, ale někde to vzniknout muselo. První způsob je, že dáte hrnec na plotnu, a necháte vodu vařít, až je vařící, vezmete živou žábu a hodíte ji do hrnce. Problém je, že žábě se horká voda nelíbí a tak vyskočí. Druhá možnost je, že vezmete hrnec z vodou, do něj dáte žábu, postavíte na plotnu a začnete pomalu topit. Žába zůstane ve vodě a klidně se nechá uvařit. Postupně zvyšující teplota ji nevadí a až si uvědomí, co se děje...je pozdě.
Mnoho z nás žije neprozkoumaný život - jsme natolik zaměstnaní žít svůj vlastní život, že nemáme čas přemýšlet a hledat, proč a jak ho žijeme. Nemáme čas na to se modlit, studovat Bibli a v jejim světle se dívat na svůj život a přemýšlet o tom, jak na tom vlastně jsme. Pak se jednoduše může stát, že jsme jako žába v hrnci, pod kterou někdo dlouhodobě přikládá.
Dlouhodobě, pod vlivem stresu, práce, jiných věcí, opouštíme věci, které dřív pro nás byly naprosto nezpochybnitelné.
Zkuste si vzpomenout, když jste se vzali - jaké jste měli představy, jaké jste chtěli mít manželství, jak jste spolu chtěli žít, jak jste chtěli společně sloužit, byli nadšení pro Boha. Kolik lidí je překvapených tím, když se jim potom rozpadne manželství, najednou...ale byl to strašně dlouhý proces.
Když jste vyrůstali v církvi, na mládeži, nebo když jste se stali křesťané - kolik rozhodnutí jste v životě udělali, kolik věcí jste začali dělat, kolik věcí pro vás byly nezpochybnitelné a teď nejsou - modlili jste se, četli jste Bibli - každý den, modlili jste se za přátele, něco jste pro ně i organizovali, aby se mohli dozvědět o Ježíši, sloužili jste, hledali jste, co po vás Bůh chce...jak jste na tom dnes?
Jsem přesvědčený, že většina křesťanů nejsou pokrytci, jenom prostě časem, zapoměli, opustili, zpohodlněli, přestali řešit (kdo na nás může), tyto věci a mezitím se postupně přitápí pod hrncem a my vůbec nevíme.
Hlavní myšlenka
Nejhorší je, když nevíš, že máš problém.
CO DOSTANOU VÍTĚZOVÉ?
4 Máš ale v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha. Ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu, neboť si to zaslouží. 5 Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly. 6 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
Zatím, žádný optimismus, že? Takový nárok na život, taková nakládačka pro křesťany. Co s tím? Četl jsem si konec všech dopisů a všechny jsou stejné a říkají jednu a tu stejnou věc. To, co z celého křesťanského života dostanete, není nic jiného, než sám Bůh, vztah s Ním. To je to největší, to je to nejpodstatnější v celém vesmíru. To dostanete. Naše víra není o mě, ale o Bohu.
- není o tom najít smysl života, protože jako křesťané často hledáme.
- není to o emocích - někdy prožíváme věci silně, někdy ne
- není to o tom, že to funguje, tak jak bychom chtěli - většinou - mám problém, pomodlím se za ideální řešení a to nastane...potřebuju peníze...Bože prosím...
Co z toho mám? co získám? proč věřím a žiju pro Boha? Kdo zvítězí, obleknu ho bílým rouchem, jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, vyznám jej před Otcem. Získám vztah s Bohem. Bůh poslal svého syna, který se nechal zabít, proto, abychom my mohli s Bohem žít, abychom se k Němu mohli vrátit.
- Usínáte - on nikdy neusnul, abychom my mohli mít vztah s Bohem
- Zapomínáte na rozhodnutí - on nikdy nezpoměl na to, proč přišel a jaké bylo Jeho poslání - přivést nás zpět k Bohu
- Máte pocit, že to zvládáte - On jediný to v dějinách zvládl, protože věděl, že my to nikdy nezvládneme.
Nebe jednou bude místo, kde budu s Ním. Nebude to o tom, že tam potkám dědečka, nebo psa, že to bude ze zlata, že mě konečně někdo ocení, ale na prvním místě budu s Ním. A proto už teď a tady to nemůže být o ničem jiném. Co získáte, když se oženíte? Ženu (nebo muže), ale už vám tolik (teda spíš vůbec) nezáleží na tom, jestli k tomu bude i nový dům, auto, nebo byt. To je ten problém - spokojíme se, že jsme celkem slušní, zdraví, občas zajdeme do církve, děti jsou zdravé, peníze máme...ne moc, ale co už, práci máme...všechno musí být v pořádku, ne? Ale vztah s Bohem neexistuje.
Když vidíte, jaký Bůh je a co udělal, mění to všechno
- Bible, modlitba - Bůh, který obětoval vlastního syna, aby byl se mnou a teď já můžu být s ním
- Církev - Ježíš, který dal svůj život a dělá všechno pro svojí církev. Nechci být její součástí? Nechci pro ni také žít a dýchat?
- Manželství - když vidím Ježíše, který se pro mě obětoval, nechci se najednou obětovat pro svoji ženu, i když si to “nezaslouží”
- Děti - jsme součástí jedné rodiny, Bůh pro nás přišel, proto můžeme žít jedni s druhými. Jsme schopní žít i se svými rodiči
Vrať se
Ježíš říká: vrať se ke Mě, žíj se mnou, žíj pro mě, udělej mě Tím, kdo je první, udělej mě tím, o koho nejvíc stojíš, kdo ti přináší největší radost do života. Nebo přijdu náhle, abych napravil, co ty nejsi schopný. Chci tě na 100%
CO S TÍM?
ŽIJETE?
- máte vztah s Bohem a nebo ne, je Bůh skutečný ve vašem životě?
- když vás někdo upozorní na to, že je problém, jak reagujete?
- co je ti do toho?
- to je moje věc, do toho mi nemá kdo, co mluvit
- no a co...?
- mluvím o své víře?
VÍŠ, ŽE MÁŠ PROBLÉM
- lidé v životě - někdo s kým pravidelně mluvíte o svém životě, kdo se vás ptá, jak ti to jde, kde ti to nejde, kde je potřeba změna?
- kritika - jak reagujete na lidi, kteří tě kritizují? Blbci...nebo...co na tom může být pravda?
KDE JDEŠ ŠPATNÝM SMĚREM
- přemýšlíte o svém životě? O tom, jak a proč ho žijete?
- Bůh v životě - dovolíte Bohu, aby zkoumal váš život tak, že se s ním setkáte?
- Bible v životě - je Bible ve vašem životě, abyste vůbec mohli poznávat, jaký Bůh je a co to potom pro mě znamená?
JAK JSTE ZAČÍNALI
- zkuste přemýšlet o tom, jak jste začalI
- v manželstvÍ
- svůj duchovní život
- svoji práci
- když jste měli děti
- a kde jste dnes? Co z toho je pravda? Co jste někde ztratili? Kde jste zaspali?
ZÁVĚR
Já vím, že musím dělat revize života aspoň jednou za rok, ale většinou 2x...ztrácím věci, které pro mě byly důležité. Ve svém manželství, ve svém životě s Bohem, ve své práci, ztrácím přátele, které jsem chtěl mít. Je toho moc, ale právě proto se musím vždycky vracet k Bohu, do vztahu k Němu. Potom ostatní věci v životě začnou dávat smysl...nebo nepotřebuju, aby dávaly smysl.
