Mám skvělou příležitost strávit 10 dní ve škole. Moje škola je jiná než většina jiných škol a kurz, který teď absolvuji je úplně jiný, než všechny ostatní. Naše škola je skutečně jiná. Nejlepší část celého dne je po obědě a po večeři, kdy se učitelé a někteří studenti sejdou v kuchyni a 30 minut společně utírají nádobí. Je to nejlepší čas z celého dne. Jsou to lidé, kteří toho tolik v životě zažili, mají neskutečné historky a znají neskutečné lidi. To je jenom jeden ze střípků, proč je moje škola jiná.
To co je ale důvodem, proč píšu tento blog je kurz o modlitbě, na kterém teď jsem. Máme 8 dní a každý den 5 hodin školy a jak jinak udělat kurz o modlitbě, než se modlit. Slyšel jsem mnoho různých vyučování a kázání o modlitbě, ale teď je tady někdo, kdo říká, pojďme se modlit a tak se modlíme...každý den 2 - 3 hodiny a je to naprosto skvělé.
Uvědomil jsem si ale jednu věc. Právě proto, že máme možnost se hodně modlit a taky o tom přemýšlet, uvědomil jsem si jednu věc a to jak moc se můj život točí kolem toho, že pracuji pro Boha. Pracuji v církvi, tam se to tak nějak předpokládá, ale jak jednoduše jsem schopný přijmout přesně tuto identitu. Mým úkolem je pro Boha pracovat, pracovat na sobě, abych se měnil, pracovat v církvi, pracovat, pracovat, pracovat. Samozřejmě k tomu potřebuji Boha, jinak by to přece nešlo a tak se modlím, studuji Bibli, abych věděl, jak pracovat. Modlitba je taková pracovní porada.
Tady jsem měl po dlouhé době možnost zažít něco úplně jiného. Život s Bohem jako vztah. Vztah k někomu, kdo je úplně jiný, kdo mě naprosto přesahuje, kde nemám nejmenší šanci a přesto On mi jde naproti. Uvědomil jsem si, že když jsem s ním...jenom s ním jsem, tak On mě mění. Věci, které jsem neustále chtěl změnit, rozhodnout se jinak, hlavně se snažit...v Jeho blízkosti mění On. Čas s ním není o práci, ale o přátelství.
Nikdy jsem neměl problém s Bohem trávit čas, ale dělal jsem to často úplně ze špatných důvodů. Na druhou stranu dnes je tak běžné, že lidé s Bohem vůbec čas netráví. Přijdou jednou za týden do církve a to je všechno. Ale o kolik se okrádáme...proč jsme potom křesťané? Abychom získali volňásky do nebe? A co tam budeme dělat, tam to bude přece celé o tom, že budeme s Bohem.
Být křesťan neznamená získat volňásky do nebe, ale poznat svého skutečného Otce, začít s ním žít už tady. Poznat, že dal svého Syna, aby mohl rozšířit svoji rodinu a přijmout do ni nás. My k tomu přistupujeme ale tak, že si dál žijeme svůj život, jenom občas potřebujeme udržovat vztah...jako s obchodním partnerem...je potřeba udržovat dobré vztahy, abychom nepřišli o zákazníka, nebo dodavatele, ale je to čistě obchodní záležitost. Ale o kolik se připravujeme? A je křesťanství vůbec možné takto žít, bez skutečného vztahu s Otcem?
Poslední dobou mě hodně zajímá tento text
Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?'
23 A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vásneznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!'
24 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále.
Je možné makat, pracovat pro Boha, dělat zázraky, vyhánět démony a přesto...neznat Otce. Je možné být zaměstnancem a ne synem.
Žádné komentáře:
Okomentovat