S7DM - Návrat do Budoucnosti?

Co se vám vybaví, když se řekne Zjevení? Některým možná nic a to je možná dobře. Některým šílené předpovědi budoucnosti, tabulky o konci světa, přemýšlení o tom, kde v tabulce se právě nacházíme vzhledem k současné politické situaci. Mnoho lidí neví, co se Zjevením mají dělat. Ale realita je, že kniha musela mít význam tehdy a musí mít význam i dnes. Jejím smyslem bylo přinést naději lidem, kteří žili ve společnosti, která nebyla křesťanům příliš nakloněná a stejný smysl má i dnes. Budeme se dívat na to, co církev dělala dobře a špatně v takové době. Lidé mají různé představy o tom, co by církev měla dělat jinak, ale co si o ní myslí Bůh? 

Smysl není, abychom měli nějakou teoretickou znalost budoucnosti, abychom si nakreslili tabulku, ale velice praktická. Je o tom, jak žít ve společnosti, která je proti křesťanská. 

Jaké jsou otázky, na které se můžeme ptát, když čteme dopisy ve Zjevení?

Jak moc být radikální?

To je otázka, která zajímá jak křesťany, tak nekřesťany - co to pro mě bude znamenat, kdybych se stal křesťanem?

V čem bychom měli být jiní, než naše společnost?

• Je důležité to, jak vypadá můj život, nebo to čemu věřím? Není víra přece něco vnitřního?
• Není jedna z hlavních myšlenek dneška mezi křesťany vypadat normálně? Hlavně nic netlačit, hlavně nikoho neurazit, nevypadat divně, zapadnout a když si náhodou někdo všimne, tak mu něco můžeme povědět. 

Jaké jsou naše hodnoty? Co je pro nás důležité?

• Je rodinná pohoda nejvyšší hodnota? Zdravý životní styl? Osobní štěstí - to znamená, že věci jdou tak jak jsem si je naplánoval? Dostatečná finanční rezerva? Zajištění do budoucna? 
• Nebo je to něco jiného? To jsou asi dobré věci, že...ale jsou to ty skutečné hodnoty, pro křesťany?

Kde jsou nebezpečí?

• Jaké nebezpečí, kterým musíme čelit? Dřív to možná bylo pronásledování a tam to nebezpečí bylo celkem jasné, ale co dnes? Nikdo nás nepronásleduje...jaké je tedy nebezpečí?

Jakou roli hraje Bůh v tom všem?

V mém životě

• Když se díváte na svůj život, jakou roli tam hraje Bůh a jakou má hrát? Je to někdo, kdo víte, že je tam vždycky pro vás, který když ho potřebujete, tak je ready? Problém je, že ho většinou tolik nepotřebujeme...

V církvi

• Co jako církev? Je Bůh někdo, kdo skutečně šéfuje církvi? Nebo v podstatě víme, co máme dělat, je třeba to naplánovat a jít tím správným směrem? 

HLAVNÍ MYŠLENKA

Dnes máme obrovské možnosti, jak ukázat lidem na Boží království, pokud správně rozumíme tomu, jakou roli hraje Bůh v našem životě, církvi a ve světě. 

BIBLE

Zj 1:9 Já Jan, váš bratr a společník v Ježíšově soužení, království a vytrvalosti, jsem se kvůli Božímu slovu a kvůli svědectví o Ježíši ocitl na ostrově zvaném Patmos. 10 V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, 11 jak říká: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje." 

Jan

Jan byl jeden z Ježíšových nejbližších přátel, byl poslední ze 12, jediný, který nezemřel jako mučedník, vařili ho v oleji, ale přežil, tak ho poslali do vyhnanství na Patmos, to byla skála v moři. Důvod? Proto, že žil jako křesťan - mluvil o Ježíši a žil pro Něj, na plno, za každou cenu, i za cenu, že ho vařili v oleji. A teď je hrozně jednoduché se ptát: “není to příliš radikální? není to moc? Nestálo by za to, někde trochu ustoupit a ušetřit si tohle všechno?” Nebo ho odivujeme s tím, že to ale není pro mě?

Církev

Janův příběh je součástí širšího obrazu pronásledování církve. Císař Caligula  byl šílenec, nechal se prohlásit za Boha...i svého koně. Od té doby byla spojená loajalita ke státu s uctíváním císaře, jako Boha. Byl to nástroj jak udržet říši pohromadě. Znamenalo to, občas zajít do chrámu a zapálit kadidlo na oltáři a to je všechno. To je přece stupidní rituál, to nic neznamená ne? Ale tehdy křesťané řekli že ne. Je to jednoduchá otázka, je císař Pán (Bůh), nebo je Ježíš Pán? A to byl důvod jejich pronásledování. Neuctívat takto císaře znamenalo vlastizradu. Stálo jim to za to? vždyť o nic nejde. Nějaký pomatený císař si myslí, že je Bůh a my kvůli tomu máme trpět? Navíc je přece důležité to, čemu skutečně věřím a ne nějaký hloupý rituál ne? Přesto se církev rozšířila, způsobem, který nemá obdobu v dějinách. 

Jan je v tom s nimi a píše jim, jak v takové době žít a co je důležité. Tato kniha má přinést naději a ukázat jak žít. Nejde o šílené vize budoucnosti, o to se snažit předpovědět, kdy přijde konec světa. Ale o to, jak pomoc lidem žít ve společnosti, která je často pronásleduje?

Jak to vypadá dnes? Kontrast naší situace a jejich.

Kdo z nás byl pronásledován? Vařili vás v oleji? zabili někoho z příbuzných? nepustili vaše děti do školy?  Vyhodili vás z práce, protože jste řekli, že nemůžete pracovat způsobem, který po vás chtějí, protože je třeba nelegální? Nejsme pronásledováni, ani jako jednotlivci, ani jako církev. Nikde na západě není církev pronásledovaná. Máme obrovskou svobodu. Na druhou stranu právě na západě je křesťanství něco, co umírá. Máme často pocit, že se nic neděje. Většina lidí si ztěžuje na to, že Bůh je pro ně málo skutečný. 

Když čteme příběh Jana, první církve, pronásledované církve, lidí, kteří obětovali něco pro svoji víru, tak je buď obdivujeme, nebo si dokonce říkáme...stálo jim to vůbec za to? To jsou fanatici, my máme mnohem vyváženější pohled na víru a život. Zdá se mi, že dnes největší oběť, která nám přijde na mysl je, že jako křesťané bychom neměli s nikým spát před svatbou. 

Jak často slyšíte, nebo řeknete věci jako

• nemodlím se
• nečtu Bibli, nesetkávám se s Bohem osobně
• mám týdenní vztah s Bohem - přijdu 1x za týden, to je moje víra. 
• chodím do církve - když všechno vyjde...jezdí auto, dětem se zrovna chce, nepřijedou příbuzní, nevrátili jsme se z dovolené, nemusíme balit na dovolenou, prostě chci...když všechny důležité okolnosti sedí. 
• nic po mě nechtějte, nemám čas
• hlavně nesmíme v církvi přidávat, protože nemáme čas - (Proč jsme začali s tím, že nechceme mít mnoho programů? - abychom mohli trávit svůj čas s nekřesťani a povědět jim o Ježíši...ale to se neděje...že?)

A když lidé vidí tohle srovnání tak někdy řeknou úplně brutální blbost: “no to je tím, že není pronásledování. Kdyby bylo pronásledování to by bylo jinak.” Asi vypadalo...ale byli bychom vůbec tady?

Na svatbě se ptám ženicha, jestli by byl ochotný zemřít za svoji nevěstu. Vlastně se ptám všech ženatých mužů. Většina z nich řekne, že ano. Ale většina z nás nikdy tuhle možnost nedostane. Ale jsme ochotní si uklidit svoje ponožky? Paradoxně to, jak teď žijeme, ukazuje, jak bychom obstáli, kdyby šlo o krk. Jak si můžeme myslet, že jsme schopní dělat kompromisy v životě, ale když půjde o krk...tak to bude v pohodě. 

A tak jak je to dnes? 

• co náš vztah k Bohu? Je to něco, bez čeho si neumím svůj život představit? Nebo je to dobrý bonus? Zachraná brzda ve vlaku, víte že je tam, ale jenom pro případ nutnosti. 
• týdenní vztah s Bohem je nesmysl. Neděle není místo, kde si dobiju baterky, tam se nadechnu, pak celý týden plavu pod vodou a pak se zase nadechnu. Neděle je to, kdy se odehrává můj vztah s Bohem. Ale to není pravda. Neděle je čas, kdy se společně sejdeme, abychom společně oslavovali, kdo je Bůh, co pro nás udělal a společně ho poslouchali. Neděle je vyústěním toho, jak žijeme každý sám s Bohem každý den. Jestli říkáme, že se jdeme v neděli nadechnout...tak jsme pokrytci. Protože to, co tady děláme teď není to, co každý z nás dělá doma, každý den. 
• kde jsou kompromisy ty malé kompromisy, kde si říkáme...tam o nic nejde?
• mladé holky, koho si vezmete? S kým budete chodit? On je křesťan, nebo teda věří v Boha, On má takovou svoji víru, ale myslí to upřímě.  Kam se poděl ten muž, který miluje svoji ženu, jako Ježíš miloval církev, který vede duchovně svoji rodinu, který dělá všechno proto, aby jeho děti znaly Ježíše a žili pro něj. Dnes...hlavně že dýchá a prošel se kolem kostela. 
• kdy jste naposledy vzali někoho a vyznávali jste s ním svoje hříchy? Ale přece to je mezi mnou a Bohem...skutečně? Jakub říká, že máme vyznávat hříchy jedni druhým.
• Kdy jste naposledy osobně pověděli někomu o tom, kdo je Ježíš, co pro vás udělal a čemu věříte? No ale já jsem neměl příležitost...už 10 let. Nikdo se mě nezeptal. Jsme schopní říct, že to není pro mě, že mi to prostě nejde...že děláme něco jiného?
• Mluvíme o identitách - jsme rodina, misionáři, studenti, služebníci, uctívači Ježíše, zakladatelé sborů...a já řeknu...něco z toho...a které? a které pro mě neplatí? Můžu si vybrat?

Myslet si, že pronásledování něco vyřeší, není pravda. Proč nejsme schopní vidět naši situaci, kdy nejsme pronásledováni, jako úžasnou příležitost? 

• Nikdo nás nepronásleduje - proč nemluvit mnohem otevřeněji o Ježíši? Nejhorší věc, která se vám může stát je, že si lidi poklepou na čelo...a to se mi už dlouho nestalo. 
• Máme čas - jako nikdo jiný - 4 - 5 týdnů dovolené, volné víkendy, velmi omezenou pracovní dobu. Víte, že první křesťané se setkávali v neděli brzy ráno, než vyšlo slunce, protože potom museli do práce? Jakou obrovskou výhodu máme. Můžeme strávit s Bohem čas, jako nikdo v dějinách před námi. 
• Máme peníze - patříme mezi 10% nejbohatších lidí na světě. I ti...kteří si myslí, že nemají. Můžeme pomáhat, jako nikdo před tím. 

12 Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů 13 a uprostřed těch svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. 14 Vlasy na hlavě měl bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Oči měl jako plamen ohně, 15 nohy jako bronz rozžhavený v peci a hlas jako zvuk mohutných vod. 16 V pravé ruce měl sedm hvězd a z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč. Jeho tvář zářila jako slunce v poledne. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, 18 ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí. 19 Zapiš tedy, co jsi viděl, co se děje a co se bude dít potom. 20 Toto je tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů je sedm církví."

Kdo je Ježíš

Co v takové situaci potřebovali? Co potřebujeme my? Aby je někdo politoval, jak to mají těžké? Aby někdo viděl, jak to máme těžké my? Nějaký návod - 5 kroků, jak projít pronásledováním? Snížit laťku? My víme, že Caligula byl šílenec, že není žádný bůh, proto klidně zapalte to kadidlo...o nic nejde?

Ježíš a Jan udělá něco úplně jiného. Ježíš říká: “Podívejte se na Mě, podívejte se, kdo jsem, potom budete schopní žít jinak v tomhle světě, pak vám to bude najdenou všechno dávat smysl. “ Zajímavé setkání pro Jana - sedí v jeskyni, sám, ve vyhnanství. Najdnou se setká s Ježíšem a stane se zajímavá věc. Jan byl Ježíšův přítel, blízký přítel tady na zemi, ale to jak tady Ježíše zažil, byl určitý pohled na to, kdo Ježíš je. Najednou uviděl Ježíše se vším, co dnes je. A...byl konec, složil se před ním, jako mrtvý. Žádné kamarádíčkování, žádné poplácávání po ramenech...jako mrtvý. Měl možnost znovu prožít skutečnost, kdo je to Bůh - není to brácha, kámoš, někdo komu zazvoníme na zvonek, když potřebujeme, když nám není dobře. On je Bůh...On je tak neskutečně mocný a svatý, že kdokoliv Ho kdy zahlídl, tak se složil k zemi...a byl rád, že to vůbec přežil. 

To není celé. Ježíš ho vzal a řekl...neboj se. Tohle je setkání s Bohem. Přesto, že nemáme nic, co bychom mu nabídli, čím bychom byli zajímavý, že máme pocit, že umřem, tak on nás vezme a řekne neboj se. A pak mu připomene, co udělal - byl jsme mrtvý a žiju, já jsem pro tebe zemřel. Přestože mezi mnou a tebou je tak obrovský rozdíl, já jsem pro tebe zemřel a ty teď můžeš žít. Já mám klíče od smrti - ať přijde cokoliv, ať jsi v jakékoliv situaci - já sem tady šéf, to nejhorší už tě nikdy nemůže potkat, protože to potkalo mě. 

Potřebujeme to vidět. Vesmír je o něm, o tom, co On chce, co On plánuje, co On potřebuje a my jsme tady, abychom žili pro Něj a ne opačně. To co máme v Bibli napsáno, nejsou doporučení pro lepší život, ale to, co říká Bůh. Taky říká, že tady se s ním můžeme setkat. Snižování latěk? Za jakou cenu? Za cenu, že se postavíme proti Němu? Na druhou stranu - jestli On udělal tohle všechno pro vás - nechcete se s ním setkat? Nechcete pro Něj žít? Nechcete mu dát všechno? Jestli On pro vás dal svůj život, nechcete mu dát hodinu svého času každý den? Proč ne? Jako by to byla nějaká oběť - když se podíváte na Něj, když to srovnáte...On udělal tohle pro mě...co bych já něudělal pro Něj. Když ho vidíte, nechcete mu dát všechno co máte? 

ZÁVĚR

Představte si, že sedíte v podzemní cele kolosea. Slyšíte nad sebou dav, jak fandí a moc dobře víte čemu. Najednou je ticho. Přijdou pro vás a vyvedou vás nahoru. Jdete pískem a kolem je krev, vidíte, kudy odtáhli toho, který tam byl před vámi. Přivedou vás před císaře, donutí vás si kleknout, je ticho, císař před vás hodí minci se svým obrazem a zeptá se...Kdo je Bůh...já, nebo Ježíš? Vy se díváte na minci, na něj, na krev kolem sebe a víte, jak to je. Podíváte se na něj a řeknete...Ježíš. Císař se zatváří, vojáci, kteří stáli kolem pomalu odcházejí, poslední z nich se na vás otočí a hodí vám svůj meč. Všichni začnou jásat. Najednou se otevřou dveře a přijde gladiátor. Všichni řvou jako šílení, zjevně ho všichni znají. Vezmete meč, přestože jste ho nikdy nedrželi, abyste se bránili. Ale všichni včetně vás ví, že nemáte šanci...co v takové situaci potřebujete? Vidět, jaký je Ježíš, vidět, že On je mnohem víš, než císař, že přestože vám useknou hlavu, tak to nic neznamená, tak za milion let...si ani nevzpomenete. Co potřebujeme my dnes? To stejné, vidět a poznávat, jaký je skutečný Bůh, abychom mohli obstát.