DOBRÁ ZPRÁVA O INDIVIDUALISMU

Každý z nás je individualista. Chceme si dělat věci po svém, já jsem středem všeho, já tomu rozumím, kdo jsou ostatní, aby mi něco říkali, já je vůbec nepotřebuju, zvládnu to sám. Znám to moc dobře, nikdy nezapomenu na jedno srpnové odpoledne, kdy jsem se rozhodl, že si půjdu zaběhat když bylo 35 stupňů ve stínu. Nehledě na varování mojí ženy a dvou sousedů jsem vyrazil. Po 6 kilometrech jsem málem omdlel a to jsem byl terpve v půlce, ale já přece nepotřebuju, aby mi někdo radil, co mám dělat, že?

Jsou různé důsledky individualismu. Například neznáme svoje sousedy, přijedou ke svému domu, nebo zajedou do garáže, moc se nepotkáváme, vlastně se neznáme....pokud nemáte děti. Musím přiznat, že můj ideální den by byl taky řízený mým individualismem. Někde bych zalezl a něco připravoval, vypnul telefon a bylo by.

Na druhou stranu lidé chtějí někam patřit. Když se bavím se svými běžeckými přáteli je to o tom, kdo patří jaké značce, jaké boty, nebo oblečení. Jsme fanoušci sportovních klubů a hudebních skupin. Církev může být místem, kam chodíme, abychom nebyli sami.

Na druhou stranu individualismus má svoje pozitiva. Někdy nadáváme na stádový efekt a to je přesně jeden z problémů nedostatku individualismu. Zjevné je to u mladých lidí, kteří dělají spoustu věcí pod nátlakem svých přátel, ale jsme my dospělí o mnoho lepší?

Hlavní myšlenka:

Dobrá zpráva o individualismu je, že můžu vědět, kdo jsem a co mám dělat a zároveň být zodpovědným členem rodiny.

BIBLE

Ga 6:1 Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. 2 Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon. 3 Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. 4 Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. 5 Každý musí nést svůj vlastní náklad. 6 Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem. 7 Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. 8 Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. 9 Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. 10 Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

Existuje individualismus, který je zdravý. Pavel o tom píše ve ve verších 3 – 5. Nesrovnávejme se s ostatními a buďme schopní zvládat svůj vlastní život.

Nevím kdo jsem a tak sám sebe hodnotím podle ostatních.

Mnoho lidí nemá vůbec tušení kdo jsou, nemají v tom jistotu a tak ji berou z toho, že se poměřují s ostatními lidmi.

STUDENTI

U mladých lidí je to zjevné, jak moc záleží na tom, co si myslí ostatní. Většina mladých lidí se poprvé nenapije proto, že by se rozhodli, že to zkusí, zašli si do obchodu, koupili láhev a v klidu ji někde vypili. Většinou na školním výletě někdo vytáhne Fernet a už to jede. Nechceme vystupovat z řady, tak jdeme s ostatními.

MY OSTATNÍ?

Nebyli jsme taky vychováni s tím, že se nemá moc vyčuhovat z řady? Že kdo vystrčí hlavu z tak po ni dostane? Znám to...nevím jestli jste si všimli, děláme věci jinak...neustále se to někomu někde nelíbí. Možná v mírnější formě – když se ozvu, budu muset něco dělat? Neovlivňuje váš pohled na svět stejně jako mladé studenty to, kde pracujete? Způsob jakým se v práci mluví, jak se k sobě lidé chovají, že se pomlouvají za zády, už mi to přijde normální, protože to dělají všichni.

V CÍRKVI, PŘED BOHEM

Poměřujeme se s ostatními – mám dobrý pocit sám ze sebe, protože jsem lepší než ostatní. Chodím častěj a on tolik nechodí, musí mít nějaký problém...co když musí chodit do práce, protože nemá jinou možnost? Sloužím víc – je zajímavé, že to často funguje tak, že když lidé vidí, že jsou kolem lidé, kteří nejsou tak aktivní, tak přestanou být taky. Moje děti jsou hodnější, než ostatní. Nemám tak zjevné problémy, jako někteří, jsem v pohodě.

Nepoměřujte se s ostatními. Navíc jestli se chcete poměřovat s někým, tak je tady Ježíš...a to máte smůlu, že. Je možné si být jistý sám v sobě, tím kým jsme, být osobnost, aniž bych se musel neustále poměřovat s něčím, nebo s někým.

Být schopný a odpovědný za svůj život - v. 5

Na první pohled to vypadá jako by si Pavel protiřečil. Neste břemena jedni druhých a každý má nést svůj vlastní náklad. Pro některé je to jenom další protimluv v Bibli, ale vysvětlení je mnohem jednodušší. Jedná se o 2 rozdílné věci. Břemena jsou těžké životní okolnosti, které nikdo z nás neunese sám a náklad je náš běžný život, který každý z nás má být schopný unést sám. Zdravý individualismus je v tom, že jsem schopný zvládat svůj běžný život, aniž bych tím neustále zatěžoval někoho jiného. A když budu schopný zvládat svůj život, můžu pomáhat ostatním, to je cíl, můžu nést břemena ostatních

Lidé si to pletou náklad a břemena

Některé jsou směšné. Chodil nám jednou na klub člověk, který nebyl schopný vstát v neděli, aby přišel na naše nedělní setkání. On mi jednou řekl, že není schopný vstát a ať mu ráno zavolám a vzbudím ho. Nebo jiný člověk řekl, že by chtěl dávat peníze do církve, ale musím za ním po výplatě přijít a říct mu, aby mi peníze dal. To je přece na hlavu postavené. Není to moje zodpovědnost, ale jejich. Je to jejich náklad a ne moje břemeno.

Hloupé rozhodnutí dělají v životě z nákladu břemena

Existují různé telefizní pořady o tom, jak lidé vyhledávají různá nebezpečná zvířata a co všechno se s nimi dá dělat. Můj oblíbený komik Carlos Mencia právě mluví o tom, jak v jednom takovém pořadu tygr napadl muže, který za ním vlezl do klece. Nějako mu říkal, že by si neměl dělat srandu z takového neštěstí. A to je přesně problém. Lidé dělají blbé rozhodnutí a pak bychom je měli litovat? Když lezu do klece s tygrem a tygr mě napadne....jsem blbec. To je jednoduché. Jestli máte dlouho neřešené problémy, které byste sami jednoduše s trochou snahy vyřešili, můžou se z nich stát břemena. Prolbémy v manželství se v církvi často řeší, až se někdo rozvádí. To je břemeno.  Nejsem schopný vstát do práce, chodím pozdě, tak mě vyhodí...a nemůžu najít další. Nebo se v té práci chovám hrozně, jsem arogantní k ostatním a tak mě vyhodí. Finance – hloupé výdaje a pak nic nemám. Máte známé, kteří nemají moc peněz, ale potřebujou jet v létě na dovolenou k moři? Nebo nemáte moc peněz a kupujete dětem pití a jídlo v různých automatech, nebo jim dáváte peníze do školy, aby to dělaly? Víte, že je to 2x a víckrát dražší, než normálně?

Máme rádi hrdiny, máme rádi individualismus, který v nich vidíme. Vědí kam jdou a co mají dělat. Ježíš je pro nás úplně stejným hrdinou. Šel proti proudu spoulečnosti a schytal to ze všech stran a přesto šel. Náboženštní vedoucí ho zabili, přátelé ho nechali. Šel na kříž, aby nás přivedl zpátky k Bohu a tak nastartoval v našem životě změnu, abychom taky mohli vědět kdo jsme a kam jdeme. Abychom se nemuseli neustále srovnávat a unášet v životě tím, co si o mě myslí ostatní, kolik vážím, kolik vydělávám, jak vypadám. Existuje zdravý individualismus, který potřebujem.

Hlavní myšlenka:

Dobrá zpráva o individualismu je, že můžu vědět, kdo jsem a co mám dělat a zároveň být zodpovědným členem rodiny.

Individualismus skrývá, ale mnohem větší problém – má hrozně blízko k tomu, jak se to celé na začátku pokazilo - Já jsem nejdůležitější, já Boha nepotřebuju, já si to budu dělat po svém.

Tady citát z článku o historickém vývoji individualismu.

Během té dlouhé doby se ovšem změnil také individualismus. Z náročného, přísného postoje, který vyžadoval osobní odvahu a samostatnost, se často stalo docela obyčejné, pohodlné sobectví, jinak řečeno individualismus bez odpovědnosti.

Dříve hodnota, idividualismus, který obdivujeme u hrdinů,  jejich individualismus něco stál, bylo to těžce vybojované, většinou to taky dělají kvůli někomu jinému. A stejné je to i u křesťanů. Cíl není soběstačný člověk, ale odpovědný člen rodiny.

Být křesťan znamená být odpovědným členem rodiny

Pavel mluví o církvi jako o rodině a to je take jedna z našich hlavních hodnot. Nicméně dnes mnoho lidí rozumí církvi úplně jinak.

Církev jako supermarket

Dnes hodně lidí, kteří jsou jako by mimo rodinu (církev), nebo nad ní. Nerozumí církvi jako rodině, které jsou součástí, která má společný úkol, který plní, která je spojena mnohem skutečnějšími vazbami, než cokoliv jiného, ale jako něco, co využívají, jak se jim hodí, kam přijdou, kdy se jim to hodí.

Rádi přijdeme v neděli, když zrovna není něco jiného. Skupina, musí splňovat moje požadavky. Akce – záleží jak to vypadá. Modlitby ve středu ráno – moc brzo. Setkání členů zase moc pozdě...

Jeden z největších tlaků dnes je, že církev musí svádet lidi, kteří do ní chodí. Musí vypadat tak, aby mi vyhovovala. Místo toho, že se chci připojit k lidmi, kteří plní nějaký úkol a chci ho plnit s nimi, je to o tom, abych byl spokojený.

Divný individualismus

Každý z nás je divný. Dnes doba, kdy bychom měli všechno tolerovat. Ale…co když náš divný individualismus brání tomu, abychom lidem ukázali na Ježíše?

Nikdy nezapomenu na první setkání s Wladym Navarrem, jedním z pastorů našeho partnerského sboru v Coloradu. Druhá otázka na kterou se mě zeptal byla, jestli používám Mac, nebo PC. Wlady je Macový nadšenec. Já dnes taky, ale představte si, že všechny rozhovory, které povedete budou jenom o tom jestli Mac, nebo PC, že budete trávit obrovské množství čas tím, že budete zkoumat počítače, že budete ostatní evangelizovat, protože jste přesvědčení, že je to pro ně dobré. A bude to tak otravné, že vás lidé přestanou zvát k sobě domů, přestanou se s vámi kamarádit, nebudete zvládat svůj život, protože nebude mít na nic čas. Ať je to cokoliv počítače, auta, sport, hudba, zdravá výživa…čím jsme známí – Ježíš a nebo něco jiného?

Jako členové rodiny máme povinnost, když vidíme, že někdo ve svém životě nežije v souladu s tím, co Bůh říká, já mám za ním jít a mluvit s ním o tom. Stává se často, že lidé chodí za mnou, abych to vyřešil, ale já nejsem otec naší rodiny. Máme vůči sobě odpovědnost navzájem.

Stejně jako máme nest břemena, tedy ty těžké věci. Nemáte práce (protože jste si nebyli schopní natáhnout budík), nemáte peníze, ne proto, že je rozhazujete, nemoc, smrt. Jsme tady pro vás. Ale musíte si říct. Připojili se k Majáku lidé z jiných církvi a jedna z nečastějších věcí, kterou řeknou je, že se o ně nikdo nestaral a moje otázka je, jestli někdy řekli, že mají problém?

Poslední věc, kterou Pavel zmiňuje jsou peníze. Ty jsou součástí církve, jako jsou součástí každé rodiny. Peníze take ukazují na to, jak moc jsem nebo nejsem součástí rodiny. Chtěl bych poděkovat všem, kteří dáváte, aby Maják mohl fungovat. Vloni jsme skončili v plusu.

Ježíš, který se obětoval

Potřebujeme vědět, kdo jsme, abychom byli odpovědní členové rodiny, abychom unesli, že věci nejsou vždycky po mém. Jsme schopný mluvit s lidmi, kde vidím problem i když je to nepříjemné. Jsme schopní se obětovat pro druhé, dát svoje peníze

Znamená to být jako Ježíš, který přestože moc dobře věděl, kdo byl obětoval se kvůli nám. Je skutečným hrdinou, který nežil kvůli sobě a nedělal to pro sebe, ale pro ostatní, pro nás.

Stejný process, který nastartoval v nás, abychom mohli vědět, kdo jsme je stejný process, který nás vede k tomu, že jsme potom schopní se obětovat pro ostatní a stat se odpovědnými členy rodiny.

Hlavní myšlenka:

Dobrá zpráva o individualismu je, že můžu vědět, kdo jsem a co mám dělat a zároveň být zodpovědným členem rodiny.

CO S TÍM?

Čemu se musíte postavit?

• Kde jdete s davem? V práci? Ve škole? A neměli byste
• Kde musíte vzít odpovědnost za svůj život?
• Sednou si se ženou a říct, že něco není v pořádku ve vašem vztahu, nebo s dětmi.
• Podívat se na svůj život a říct si, že něco není v pořádku a jestli to tak nemáte, mohlo by se z toho stat břemeno, které už sami nezvládnete, jenom proto, že jste s tím nic nedělali?
• Kde lezete do klece s tygrem?

S čím potřebujete pomoc?

Vidíte, že někdo něco nezvládá?

• Největší problem je, že se bojíme, protože nevíme jak pomoc, ale to není omluva. Na většinu problem, které lidé mají není návod, jde o to hleda, modlit se. To zvládne každý.

Kde víte, že máte někomu pomoc?

Kde vidíte, že má někdo problem, hřích a musíte s ním mluvit?

Jak se potřebujete zapojit do rodiny?

ZÁVĚR

Zjistil jsem, že nepotřebuju neděli, na internetu je lepší. Chodit na skupinu je někdy strašná otrava – nechce se mi. Někdo zavolá, že něco potřebuje, nechce se mi. Ale nakonec to přináší obrovské požehnání. Být s váma, jít na skupinu, pomoc někomu. Kdyby bylo po mém, kdybych dal na to, jak mi to vyhovuje, nikdy bych to neměl.

Co sejeme, to sklidíme – jednoduché – kdo seje individualismus, bude sám. Ale to není ta hlavní motivace, není sobecká. Žijeme pro Ježíše, protože víme, co pro nás udělal a víme, kam vede to, když pro něj nežijeme. Nechci žít bez Boha, nechci žít proti tomu, co řekl, protože mě zachránil. 

No a protože jste to dočetli až do konce, můžete si také poslechnout, jak to vypadalo ve skutečnosti

http://majakvsetin.cz/download/Bedich_Smola_-_Dobr_zprva_o_individualismu_-_15_4_2012.mp3