GLOBAL LEADERSHIP SUMMIT - den 2

Seminář 5 - Craig Groeschel

- Dokud nejsem mrtvý, nejsem hotový. 

- Nedelegujeme úkoly, protože to vytváří následovníky, předáváme autoritu, protože to vytváří vůdce. 

- Jak můžeme vytvářet neustálou zpětnou vazbu?

Seminář 7 - Patrick Lencioni

2 předpoklady pro úspěch organizace

- chytrá - finance, strategie, technologie, marketing

- zdravá - minimum politiky, minimum zmatků, vysoká morálka, vysoká produktivita, nízká výměna zaměstnanců

Jak vytvořit jednoznačnost v organizaci? (otázky)

1) Proč existujeme?

- jaký je skutečný smysl toho, proč existujeme

2) Jak se chováme?

- Jaké jsou klíčové hodnoty?

- 1 - 3 věci, kvůli kterým jsme schopní se nechat vyhodit

- Často se v církvi pletou s minimálním požadavkem na zaměstnání. 

3) Co děláme?

4) Jak uspějeme?

- Co je strategie?

- Jaké jsou 3 kotvy, kolem kterých se všechno točí. 

5) Co je pro nás, právě teď, nejdůležitější věc?

6) Co musíme dělat?

- Komunikovat odpovědi na 6 otázek, mnohem víc, než se mi zdá. (overcommunicate)

GLOBAL LEADERSHIP SUMMIT - Den 1

Seminář 1 - Bill Hybels 

- Podobenství o rozsévači - 75% odmítnutí

- Jak překonat tolik odmítnutí je rozsévat víc semen - ne si stěžovat na to, že není dost ovoce.

- Všichni vyhrají, když se vedoucí zlepší. 

- Největší schopností vedoucího je schopnost nadchnout. 

- Většina vedoucích se soustředí na příliš mnoho odpovědností, jak moc by se změnilo, kdyby se soustředili na 6?

- 6 týdnů a 6 věcí, které chci změnit, je nad rámec běžných povinností, které zaměstnanci mají.

- Vedoucí nereaguje na věci, ale posunuje je dopředu.

- Bůh nás neudělal vedoucími, abychom dohlíželi nad lidmi, ale abychom lidi vedli z místa A do místa B.

- Na cestě z A do B je nejtěžší úsek uprostřed. Na začátku je nadšení z něčeho nového, na konci je nadšení z toho, že je vidět cíl.

Seminář 2 - Condoleezza Rice

- Vést lidí znamená pomáhat jim vidět a rozvíjet jejich vůdcovské schopnosti.

- Někdy věci, které vypadají nemožné, zpětně vypadají jako nevyhnutelné. 

Seminář 3 - Jim Collins

- Proč někteří vůdcové uspějí i za těžkých okolností, zatímco jiní zklamou?

- To co dělá velké vůdce je pokorá kombinovaná s vůlí.

- Fanatická disciplína 

- i přes nepříznivé podmínky uděláme rozhodnutí, že jdeme dál

- 30 km pochod - když chcete jít z jedné strany kontinentu na druhý. Můžete jít podle podmínek a nebo si říct, že i za nepřiznivých podmínek, každý den, ujdu 30 km. 

- Dobré správcovství týmu znamená také, že ujdu 30 km za den a ne 50, když jsou dobré podmínky, protože to může být nebezpečné, když jsou lidé přetažení.

- Cílem k úspěchu je důslednost a vytrvalost po dlouhou dobu. 

- Empirická kreativita

- Je třeba spojit kreativitu a disciplínu. 

- Kreativita je přirozená, discipliná není. 

- Místo toho investovat všechen střelný prach do jednoho výstřelu z děla, dobří vůdcové nejprve stílejí malé kulky, aby dobře zaměřili a potom investují všechno do výstřelu. 

- Produktivní paranoia

- Jediné chyby, ze kterých se můžu něco naučit, jsou ty, které jsem přežil.

- Vedoucí musí být připravený, aby mohl pomoc lidem, když věci nefungují. 

- Je důležité vytvářet rezervy na horší časy a očekávat horší časy. 

- Největším nebezpečím není být neúspěšný, ale být úspěšný bez toho, aniž bychom pochopili proč?

- Velké, úspěšné organizace mají jednoduché a fungující systémy, které duplikují. 

- Kažá úspěšná organizace má rovnováhu mezi zachováním hlavních hodnot a rozvojem. 

- Co děláme ve chvíli, kdy nás postihnou neočekávané události? (Dobré i špatné) Co s nimi uděláme? Jak z nich vytěžíme co nejvíc?

- Velikost je otázka vědomé volby a disciplíny, ne okolností, které se mi přihodily. 

Znaky vynikajících organizací

- Nadstandartní výkon

- Zaměření na to, co ji odlišuje

- Dlouhodobá vytrvalost 

CHARAKTER A SCHOPNOSTI

ÚVOD

• V 60. letech sociologové tvrdili, že s rozvojem technologie a znalostí náboženství časem zmizí. Dnes ovšem přes rozvoj technologie a informací náboženství zažívá obrovský rozvoj. 
• Také kultura odráží náž zájem o tajemno a mystiku. V podstatě každý druhý film, nebo seriál obsahuje téma tajemna. Ať jsou to zombie, upíři, hobiti, sci-fi, nebo cokoliv jiného. 
• Někdy v církvi jsme stejným způsobem fascinováni Duchem svatým, jako naše společnost tajemnem. My ovšem nechceme poznávat Ducha svatého kvůli zkušenostem, zážitkům a tajemnu, ale abychom mohli lépe poznat, kdo je náš Bůh
• Dnešní téma se týká toho, jaký je vztah mezi charakterem (ovocem Ducha svatého) a schopnostmi (dary Ducha svatého). Tedy jak spolu souvisí 2 oblasti o kterých jsme zatím mluvili. 
• Souvisí to úzce s otázkou, co považujeme v církvi za úspěch.
• Znamenají čísla úspěch? (Čím víc nás bylo, tím lépe?)
• Znamenají duchovní projevy, že děláme všechno správně? (proroctví, udzravení...atd.)

HLAVNÍ MYŠLENKA

• Mnohem důležitější je, kdo jsem, než to jak sloužím (co dělám)

BIBLE

Mt 7:15 Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. 16 Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? 17 Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. 20 A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci. 21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.

Umíme si lhát

• Žít v omylu, nebo si vědomě lhát může být velice nebezpečné. Můžu mít pocit, že jsem schopný vylézt na nějakou horu, ale nezvládnu to a můžu při tom přijít k úrazu, nebo dokonce zemřít. 
• Stejně to platí v duchovním životě. Ježíš říká, že si můžeme lhát, nebo žít v omylu o tom, jak jsme na tom ve vztahu k Bohu. 
• Proto říká, že víra není jenom subjektivní pocit, ale že se pozná. Víra přináší konkrétní, viditelnou změnu. 

Poslušnost

• S tím souvisí myšlenka poslušnosti. Ježíš říká, že ovoce znamená dělat, co Bůh říká...tedy poslouchat. 
• Poslušnost není populární. Jsou dva extrémní pohledy. Jeden říká, že není možné nikoho nutit do poslušnosti, pokud to jde proti jeho pocitům a tomu, jak věci právě teď prožívá. Nemůže mě tedy nikdo nutit, abycho plnil svůj manželský slib, když k druhému nic necítím. 
• Proti tomu ovšem stojí často přísná poslušnost za každou cenu, kde je potřeba zatnout zuby a vydržet. Bohužel tato přísná poslušnost je často spojovaná s tím, o čem Ježíš mluví. Hlavně proto, že se často v církvi takto prezentuje. 
• Co Ježíš a Bible myslí poslušností asi nejlépe ilustruje příběh Polského žida - Franciszka Gajowniczka. Ten byl v koncentračním táboře odsouzený k smrti. Pravidlo v tomto táboře bylo, že když se někdo pokusí o útěk, 10 vězňů bude zabito, jako varování dalším. Gajowniczek byl vybrán jako jeden z 10. Když myslel, že jeho život skončil, stalo se něco nemyslytelného. Na jeho místo se dobrovolně přihlásil Maximilian Kolbe, katolický kněz a mnich, a tak zachránil Gajovniczkovi život. Ten koncentrační tábor přežil, ale tato zkušenost naprosto radikálně ovlivnila jeho život. Později píše: 
• "Díky Maximilianu Kolbovi, každý můj dech, všechno, co dělám, každičká chvíle, je pro mne - jako dar."
• "Kvůli Maximilianovi Kolbovi nemohu jednat lehkomyslně - protože každá chvíle ná obrovský význam. Protože to byl dar pro me od toho, který zemřel, abych já teď mohl dýchat, abych mohl dnes konat, abych mohl přijmout tuto chvíli- nemohu brát žádnou chvíli za samozřejmost."
• O stejné věci mluví Ježíš. Když skutečně rozumíme a zažíváe to, co pro nás udělal, natolik to změní můj život, že se k poslušnosti nemusím nutit. 
• Cesta není nechat věci být a poslouchat jenom, když to cítím, ani zatnout zuby, ale hledat a poznávat, kdo je Ježíš a co pro mě udělal a tím se nechat proměnit. 

 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?' 23 A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!' 

 Jaké ovoce?

• Protože tato změna je jedna z nejtěžších věcí v životě, Ježíš zná naše tendence hledat ovoce jinde. 

Říká, že ani čísla, ani to že se na něčem podílím neznamená, že můj vztah k Bohu je v pořádku. 

• Dokonce jde tak daleko, že říká, že ani duchovní projevy nejsou důkazem toho, že je můj vztah k Bohu v pořádku. 
• Byli tady lidé, kteří si byli jistí tím, že všechno je v jejich životě v pořádku na základě zázraků, které konaly a přesto jim Ježíš říká, že je nikdy neznal. 
• Duchovní dary a jejich fungování není nutně závislé na tom, jak intenzivně žijeme s Bohem. 
• A znovu je tady otázka, jestli Ježíše skutečně znám a nebo ne? Jestli vidím to, jak konkrétně mení můj život a nebo je moje víra jenom subjektivním pocitem. 

Shrnutí

• Jaký je vztah mezi Duchovními dary a změnou života, nebo ovocem Ducha svatého, změnou charakteru?

1Kor 13:8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine.

• Charakter je něco, co si s sebou poneseme věčně, co nám zůstává, ale Duchovní dary jsou nástroje, které jednou odložíme a nebudeme je už potřebovat. 
• To také musí určovat prioritu toho, na co se v životě soustředíme. 
• Lidé v byznisu se znovu začínají vracet k tomu, že nejsou důležité jenom schopnosti člověka, ale také jeho charakter. Kéž by to pochopili také naši politikové. Proč věříme tomu, že osobní život člověka a charakter nemá co dělat s výkonem jeho veřejné funkce?
• Nechci říct, že Duchovní dary nejsou důležité...ale je něco mnohem důležitějšího.

HLAVNÍ MYŠLENKA

• Mnohem důležitější je, kdo jsem, než to jak sloužím (co dělám)

DUCHOVNÍ DARY - ROZBALTE TO

ÚVOD

Jaká je představa lidí o církvi?

- kostel

- organizace

- setkání

- lidé

Hodnotíme potom církev podle toho, jak jsou lidé zapojeni.

- diváci a herci

- "duchovní" a neduchovní?

- církev jako koníček - když mám čas, něco dám, když ...tak ne. 

Hlavní myšlenka

Každý dostal zvláštní schopnost, aby mohl pomáhat ostatním.

BIBLE 

1K 12:1 Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti. 2 Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni. 3 Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit "Ježíš je Pán," jedině v Duchu svatém. 4 Jsou různé dary, ale tentýž Duch, 5 jsou různé služby, ale tentýž Pán, 6 jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. 7 Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: 8 jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, 9 dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, 10 jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. 11 To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce. 12 Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem.

v.7a - Každý je důležitý

- každý dostal schopnost a proto je každý důležitý

- církev je jako puzzle, které se skládá, každý jeden dílek pomáhá tvořit obraz

- nejsou diváci a herci, "duchovní" a neduchovní, nebo církev jako koníček...každý má co dát

- je to zřejmé i na příbězích nových lidí, kteří přišli na Maják. Potřebovali se zapojit mezi nás a vidět širší obraz - ne jenom jeden dílek. 

v. 7b - ke společnému prospěchu

- dary jsme nedostali sami kvůli sobě, ale ke společnému prospěchu, abychom něco přispět

- od toho se odvíjí také to, co má být církev a moje úloha v ní

- církev jsou lidé (ne setkání, instituce, místo), kteří přijali společně úkol, jít a přinést ostatním dobrou zprávu o Ježíši

- Bůh dal každému schopnost, kterou má přispět k tomu, aby naplnil tento cíl. Neexistují proto "pasivní" a "aktivní" lidé. Být aktivní je standart, který se očekává od každého. 

- Důvod je ten, že každý dostal něco, čím může přispět a když to nedělá okrádá ostatní o svůj dar. 

Církev jako tělo

- i tak skvělá věc, jako jsou duchovní dary může sloužit jako záminka pro naše sobectví

- například: 

• lidé, kteří říkají - nemůžu pomoc, protože to není moje obdarování. 
• vymlouváme se ze základního křesťanského povolání, protože to není moje obdarování (např. mluvit s lidmi o Ježíši, protože nejsem evangelista.)

- některé věci jsou naprosto přirozené už jenom proto, že jsme křesťané a také buďme ochotní lidé, kteří jsou schopní pomoc i tehdy, když se to netýká zrovna našich schopností. 

Obraz na skládačce
- Ježíš přišel, nechal zničit svoje tělo, abychom se my mohli stát Jeho tělem
- dal nám úkol a také schopnosti
- to je Jeho vize církve - jednotlivé dílky, každý jiný, které k sobě patří a společně tvoří Jeho obraz. 
- když nás lidé vidí, mají vidět Ježíše. 

CO S TÍM?
- Jaké jsou moje duchovní dary?
- Jak je využívám ke společnému prospěchu?
- Jaké je moje místo na Majáku?
- Jak je spojené to, co dělám mimo Maják, s církvi? 
- Jste lidé, kteří jsou ochotní pomoc, když je to potřeba, přestože to přímo neodpovídá vašim duchovním darům?
- Co můžeme udělat proto, abychom byli církev, která je skládankou různých darů a tak tvoří společně Ježíšů v obraz?

S7DM - ZKOUŠKA REALITY

ÚVOD

Církev nemá dobrou pověst. Nejčastěji jsme obviňováni z pokrytectví. Poslední velký problém je s církevními restitucemi. Ale moje otázka dnes je, jestli skutečně to na co lidé poukazují, je pokrytectví. Moje zkušenost je, že lidé nejsou v církvi zas tak moc vypočítaví. 

Jestli nejste křesťané možná jste se někdy ptali, jak je to možné, že křesťané se často chovají úplně jinak, než by měli. Často to tak není...ale abychom byli fér, je mnoho lidí, kteří říkají, že jsou křesťané a v ničem se neliší od toho, jak žijí jejich sousedi, kolegové, přátelé. 

Znal jsem spoustu lidí, kteří když byli mladí udělali spoustu rozhodnutí, chtěli Bohu sloužit, chtěli za Ním jít, obětovat všechno. Pak vystudovali, oženili se...a najednou celá jejich víra, křesťanský život se smrskl na to, že jednou za 14 dní dorazí v neděli do kostela. Jak je možné, že spousta dospělých ztratila svůj “zápal”, spousta mých přátel. Když jsem byl mladý, dívali jsme se na střední generaci...na nás...jako na ty, koho ta církev moc nebere. 

Na druhou stranu dnes se bavím ze spoustou rodičů našich studentů a ti říkají, jak to, že se naše děti nechovají, jako křesťané, přestože říkají, že jsou?

Je to pokrytectví a nebo to je něco jiného? Spíš mi přijde, jako když jsem byl v USA s velkou skupinou lidí. Když jsme měli odlétat, tak jsem se ptal šéfa skupiny, pro kterého jsem překládal, jak je to s odletem. On říká, v 1 na letišti. Tak jsme všechno sbalili, rozloučili se, přijeli na 1 hodinu na letiště a v odbavovací hale na nás vyděšená letuška zírá, že přece odlétáme v 1 hodinu. Letadlo jsme samozřejmě nestihli, 6 hodin jsme strávili na letišti a pak o jednu noc navíc v USA. Řekli byste, že jsme byli pokrytci? Jenom jsme to prostě nevěděli. Nevěděli jsme, že máme problém. Pak přišlo hrozné zjištění. 

Hlavní myšlenka

Nejhorší je, když nevíš, že máš problém. 

BIBLE

NEVIDÍM PROBLÉM

Zj 3:1 "Andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd: Znám tvé skutky - podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý. 

Dnes budeme číst těžký dopis, nejsme tam, ale můžeme tam být, nebo můžeme být na cestě. Nicméně hlavně bych chtěl, aby to bylo povzbuzení.

Začíná to celkem pesimisticky. - vypadáš jako že si živý, ale si mrtvý - máš problém, ale nevíš to. Původně jsem myslel, že problém je pokrytectví, ale asi není. Zdá se totiž, že všichni jsou v pohodě, nikdo nevidí problém. 

Osobně

Kdo se žení s výhledem rozvodu?

Kdo z nás sedí na svojí svatbě a přemýšlí o svém budoucím manželství takto: Vezemte se, na začátku to bude dobré, proběhne sexuální revoluce, pak ale začnete zjišťovat, jaký ten druhý je a přestanete mít iluze, začnte to být těžké, protože on se nechce měnit. Dřív dělal všechny ty věci a dnes nic. Pak jsme si pořídili děti, tak na to chvíli není čas. Ale pořád někde v pozadí si říkáte, tohle je všechno? Řešíme, co kdo, kdy a kde, ale to je všechno. Bydlíme spolu a neznáme se, nemáme nic společného. Neznám nikoho, kdo by si to takto plánoval, ale jak je to možné, že se sem spousta lidí dostane? Znám mnoho lidí, kteří se sem dostali. Navíc na povrchu je všechno v pohodě. 

Vzah k dospívajícím dětem

Často jsme slýchal, dnes slýchám, od rodičů - mládež, klub, církev - je naděje pro naše děti. Oni, jak dospívají, tak se s námi nebaví, natož o duchovním životě, musí to dělat někdo jiný. Naše kultura říká, že dospívání jeobdobí vzdoru, osamostatnění, jinak to nejde. 

Není dospívání období, které dává lidem povolení se chovat jako idioti a rodičům výmluvu, proč je už konečně nechat být? Můj svědek byl Američan, člověk z jiné kultury. To co mě na něm fascinovalo a na jeho rodině bylo, že jeho otec byl jeho nejlepší kamarád. Povídali si o svém duchovním životě, modlili se a dělali spoustu věcí. Není to teda nemožné. Ale nepřejímáme jako křesťané něco z naší kultury a vůbec o tom nevíme? Kdo nese odpovědnost za výchovu dětí? ... i v pubertě? Je to církev a nebo rodiče? 

Vztah s Bohem - žádný, nechci

Když jste se stali křesťany (nebo jimi nejste a přemšlíte o tom, jak takový život s Bohem vypadá), jak jste si představovali svůj život s Bohem?

• hodina za týden, v pohodě - hlavně, že se chovám slušně
• občas se pomodlím před jídlem
• Bibli...to znám z besídky

Tohle je to, co jste si představovali? Možná jinak...je tohle, co si Bůh představoval, když vás zachránil? Já toužím po lidech, kteří si budou žít svůj život pro sebe, ale jednou za 14 dní mi věnují hodinu svého života. Já vím, lidé to mají těžké, musím být rád, za to co mám.  Ale většina z nás je spokojená, když vidíme někoho, kdo přijde každou neděli. Nemáme pak skoro žádné otázky...

Církev

konzument vs. přispěvatel 

Maják začal, všichni do toho šli s tím, že je to bude stát čas, energii, peníze, emoce, ti co nechtěli, nešli. Církev stojí čas energii, emoce, peníze jenom vybrané lidi? Nemůžeme být církví “dospělých dětí”...od toho se odvijí kolik lidí budeme moc zasáhnout. 

Chceme, aby přišli noví lidé? ANO...ALE oni budou konzumenti a to je v pořádku.

• oni nemají peníze, nebo nerozumí tomu, proč by je měli dávat
• mají spoustu problémů a potřebují pomoc
• potřebují, aby je někdo učil, co to znamená žít křesťanský život
• potřebují, aby jim někdo nabídl přátelství

Realita je, čím víc přispivatelů, tím větší potenciál pro nové lidi. Minulý týden jsme mluvili o našich financích na Majáku a o tom, jaké jsou před námi kroky a skvělé je, že lidé zareagovali. Navíc oběť je známkou duchovní dospělosti - jsem jako Ježíš, který obětoval všechno

Ale znovu, může to vypadat skvěle, věci můžou fungovat, do určité míry, protože věřím, že vždycky budou lidé, kterým to nedá, něco nedělat. Ale jaké bude procento? Bude to 50 na 50? Tam zdaleka nejsme...mnohem víc lidí přispívá, podílí se. 

Organizace vs. duchovní práce 

V čem je rozdíl mezi fotbalovým klubem a církví, která dělá fobalový klub?

V čem je rozdíl mezi kurzy angličtiny a církví, která učí angličtinu?

V čem je rozdíl mezi skautským táborem a církví, která pořádá tábor?

V čem je rozdíl mezi Anglickým campem a církví, která pořádá anglický camp?

V tom, proč to děláme. Všechny tyhle aktivity, všechna organizace, kancelářská práce, všechny akce, pozvánky, grilování, jídlo, pečení, kurzy, sekání trávy, úklid, účetnictví, setkání maminek děláme proto, abychom mohli lidem říct o tom, kdo je Ježíš. 

ROZDÍL JE, ŽE JAKO CÍRKEV MÁME DĚLAT “DUCHOVNÍ PRÁCI” To je smysl. Otevřít Bibli, říct svědectví, vysvětlit čemu věřím, modlit se jeden za druhého, mluvit s lidmi o jejich životě, pomáhat těm, kteří mají problémy, učit lidi, aby žili, jako křesťané. 

Kdo tuhle práci má dělat? VŠICHNI!!! To je úloha křesťana, to je něco, co má dělat každý z nás, to znamená získávat Ježíšovy následovníky. Vzít člověka, mít s ním vztah a učit ho, jak žít. Není možné říct, jsem křesťan, jsem v církvi, ale chci něco organizovat, chci pomáhat prakticky, ale “duchovní práce” to není pro mě. Veškerá organizaci a všechno kolem, děláme jenom proto, abychom mohli dělat duchovní práci, ke které jsme povoláni. ALE Může to vypadat skvěle ne - hodně akcí, hodně setkání, hodně lidí...žádná duchovní práce.

Před 9 lety mi zemřel děda. Byli jsme na pohřbu a tehdy jsem viděl divnou věc. Pohřební ústav dědu “vystavil”. Vypadal úplně jako živý. Nevím jestli ho namalovali, nebo co, ale vypadalo to, že se musí každou chvíli probudit, ale neprobudil. Stejné to bylo i tady. Vypadá to, že věci žijí, ale je mrtvo

JAK JE TO MOŽNÉ?

2 Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před mým Bohem zdaleka nejsou naplněné.  3 Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. Pokud se neprobudíš, přijdu jako zloděj! Ani se nedozvíš, ve kterou hodinu na tebe přijdu.  

Sardis bylo bohaté město, říkalo se o něm, že je nedobytné. Akropole byla na strmém kopci a vedla tam jenom jedna úzká cesta. Paradoxně 2x bylo město dobyto, stejným způsobem. Jeden je pěkně popsaný. Voják ztratil přilbu a protože věděl, že ve skalách je stezka, slezl si pro ni. Problém byl, že ho sledoval jiný voják oblehající armády, který v noci vzal pár jiných a vlezli do města. K jejich překvapení, nikde žádné stráže, nebyl to veliký problém. Město je obléhané a vojáci spí. Přece nikde žádný problém, tohle město je nedobytné ne? Je tdy město, které si myslí, že je nedobytné a v tom městě je církev, která si myslí, že je v pohodě, protože kdo na nás může ne?

KDE JE NEBEZPEČÍ?

Jak se člověk v životě dostane tak daleko? 

Víte jak se vaří živá žába? Existuje ilustrace o tom, že jsou dva způsoby, jak se dá vařit žába. Nevím jestli je to úplně pravda, ale někde to vzniknout muselo. První způsob je, že dáte hrnec na plotnu, a necháte vodu vařít, až je vařící, vezmete živou žábu a hodíte ji do hrnce. Problém je, že žábě se horká voda nelíbí a tak vyskočí. Druhá možnost je, že vezmete hrnec z vodou, do něj dáte žábu, postavíte na plotnu a začnete pomalu topit. Žába zůstane ve vodě a klidně se nechá uvařit. Postupně zvyšující teplota ji nevadí a až si uvědomí, co se děje...je pozdě. 

Mnoho z nás žije neprozkoumaný život - jsme natolik zaměstnaní žít svůj vlastní život, že nemáme čas přemýšlet a hledat, proč a jak ho žijeme. Nemáme čas na to se modlit, studovat Bibli a v jejim světle se dívat na svůj život a přemýšlet o tom, jak na tom vlastně jsme. Pak se jednoduše může stát, že jsme jako žába v hrnci, pod kterou někdo dlouhodobě přikládá. 

Dlouhodobě, pod vlivem stresu, práce, jiných věcí, opouštíme věci, které dřív pro nás byly naprosto nezpochybnitelné. 

Zkuste si vzpomenout, když jste se vzali - jaké jste měli představy, jaké jste chtěli mít manželství, jak jste spolu chtěli žít, jak jste chtěli společně sloužit, byli nadšení pro Boha. Kolik lidí je překvapených tím, když se jim potom rozpadne manželství, najednou...ale byl to strašně dlouhý proces. 

Když jste vyrůstali v církvi, na mládeži, nebo když jste se stali křesťané - kolik rozhodnutí jste v životě udělali, kolik věcí jste začali dělat, kolik věcí pro vás byly nezpochybnitelné a teď nejsou - modlili jste se, četli jste Bibli - každý den, modlili jste se za přátele, něco jste pro ně i organizovali, aby se mohli dozvědět o Ježíši, sloužili jste, hledali jste, co po vás Bůh chce...jak jste na tom dnes? 

Jsem přesvědčený, že většina křesťanů nejsou pokrytci, jenom prostě časem, zapoměli, opustili, zpohodlněli, přestali řešit (kdo na nás může), tyto věci a mezitím se postupně přitápí pod hrncem a my vůbec nevíme. 

Hlavní myšlenka

Nejhorší je, když nevíš, že máš problém.

CO DOSTANOU VÍTĚZOVÉ?

4 Máš ale v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha. Ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu, neboť si to zaslouží. 5 Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly. 6 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."  

Zatím, žádný optimismus, že? Takový nárok na život, taková nakládačka pro křesťany. Co s tím? Četl jsem si konec všech dopisů a všechny jsou stejné a říkají jednu a tu stejnou věc. To, co z celého křesťanského života dostanete, není nic jiného, než sám Bůh, vztah s Ním. To je to největší, to je to nejpodstatnější v celém vesmíru. To dostanete. Naše víra není o mě, ale o Bohu. 

• není o tom najít smysl života, protože jako křesťané často hledáme. 
• není to o emocích - někdy prožíváme věci silně, někdy ne
• není to o tom, že to funguje, tak jak bychom chtěli - většinou - mám problém, pomodlím se za ideální řešení a to nastane...potřebuju peníze...Bože prosím...

Co z toho mám? co získám? proč věřím a žiju pro Boha? Kdo zvítězí, obleknu ho bílým rouchem, jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, vyznám jej před Otcem. Získám vztah s Bohem. Bůh poslal svého syna, který se nechal zabít, proto, abychom my mohli s Bohem žít, abychom se k Němu mohli vrátit. 

• Usínáte - on nikdy neusnul, abychom my mohli mít vztah s Bohem
• Zapomínáte na rozhodnutí - on nikdy nezpoměl na to, proč přišel a jaké bylo Jeho poslání - přivést nás zpět k Bohu
• Máte pocit, že to zvládáte - On jediný to v dějinách zvládl, protože věděl, že my to nikdy nezvládneme. 

Nebe jednou bude místo, kde budu s Ním. Nebude to o tom, že tam potkám dědečka, nebo psa, že to bude ze zlata, že mě konečně někdo ocení, ale na prvním místě budu s Ním. A proto už teď a tady to nemůže být o ničem jiném. Co získáte, když se oženíte? Ženu (nebo muže), ale už vám tolik (teda spíš vůbec) nezáleží na tom, jestli k tomu bude i nový dům, auto, nebo byt. To je ten problém - spokojíme se, že jsme celkem slušní, zdraví, občas zajdeme do církve, děti jsou zdravé, peníze máme...ne moc, ale co už, práci máme...všechno musí být v pořádku, ne? Ale vztah s Bohem neexistuje. 

Když vidíte, jaký Bůh je a co udělal, mění to všechno 

• Bible, modlitba - Bůh, který obětoval vlastního syna, aby byl se mnou a teď já můžu být s ním
• Církev - Ježíš, který dal svůj život a dělá všechno pro svojí církev. Nechci být její součástí? Nechci pro ni  také žít a dýchat?
• Manželství - když vidím Ježíše, který se pro mě obětoval, nechci se najednou obětovat pro svoji ženu, i když si to “nezaslouží”
• Děti - jsme součástí jedné rodiny, Bůh pro nás přišel, proto můžeme žít jedni s druhými. Jsme schopní žít i se svými rodiči

Vrať se 

Ježíš říká: vrať se ke Mě, žíj se mnou, žíj pro mě, udělej mě Tím, kdo je první, udělej mě tím, o koho nejvíc stojíš, kdo ti přináší největší radost do života. Nebo přijdu náhle, abych napravil, co ty nejsi schopný. Chci tě na 100%

CO S TÍM?

ŽIJETE?

• máte vztah s Bohem a nebo ne, je Bůh skutečný ve vašem životě? 
• když vás někdo upozorní na to, že je problém, jak reagujete?
• co je ti do toho?
• to je moje věc, do toho mi nemá kdo, co mluvit
• no a co...?
• mluvím o své víře? 

VÍŠ, ŽE MÁŠ PROBLÉM

• lidé v životě - někdo s kým pravidelně mluvíte o svém životě, kdo se vás ptá, jak ti to jde, kde ti to nejde, kde je potřeba změna? 
• kritika - jak reagujete na lidi, kteří tě kritizují? Blbci...nebo...co na tom může být pravda?

KDE JDEŠ ŠPATNÝM SMĚREM

• přemýšlíte o svém životě? O tom, jak a proč ho žijete?
• Bůh v životě - dovolíte Bohu, aby zkoumal váš život tak, že se s ním setkáte?
• Bible v životě - je Bible ve vašem životě, abyste vůbec mohli poznávat, jaký Bůh je a co to potom pro mě znamená?

JAK JSTE ZAČÍNALI

• zkuste přemýšlet o tom, jak jste začalI
• v manželstvÍ
• svůj duchovní život
• svoji práci
• když jste měli děti
• a kde jste dnes? Co z toho je pravda? Co jste někde ztratili? Kde jste zaspali?

ZÁVĚR

Já vím, že musím dělat revize života aspoň jednou za rok, ale většinou 2x...ztrácím věci, které pro mě byly důležité. Ve svém manželství, ve svém životě s Bohem, ve své práci, ztrácím přátele, které jsem chtěl mít. Je toho moc, ale právě proto se musím vždycky vracet k Bohu, do vztahu k Němu. Potom ostatní věci v životě začnou dávat smysl...nebo nepotřebuju, aby dávaly smysl. 

S7DM - Strach

Čeho se bojíme?

• Tmy?, Výšky? Pavouků? 
• Peladophobia - strach z plešatých lidí
• Chrometophobia - strach z peněz 
• Ergophobia - strach z práce 
• Jsou samozřejmě lidé, kteří se ničeho nebojí. 

Co se bojíte, že ztratíte?

• Spousta lidí prožila strach o peníze - dostanete se do situace, kdy nemáte, nebo máte výrazně méně. Najednou strach, jak to bude, co bude. Co v takové situaci budu dělat? Co omezím? Co změním?
• Studenti - strach, že se nedostanu do školy, že neudělám zkoušky, že ztratím tvář. 
• Strach, že se nikdy neožením, strach, že se mi rozpadne manželství
• Strach o zdraví, děti, život? 
• To jsou všechno legitimní věci. A realita je taková, že existovalo spousta lidí, kteří tento strach měli a on se naplnil. Přišli o peníze, studenti neudělali zkoušky, nikdy se nevdaly, přišli o rodiny, děti, manželství, život. 

Jak je možné, že jako křesťané nejsme takovým věcem imunní?

• Jestli nejste křesťané tak si určitě říkáte, co mě to tedy čeká? Proč bych se měl chtít stát křesťanem? Co z toho budu mít? Není žádná záruka, že to bude lepší. Ale také křesťané mají často problém, protože si mysleli, že budou v pohodě a přitom se věci zhoršily.
• najednou jsem měl mnohem méně peněz - přestal jsem krást a podvádět
• najednou jsem začal mít deprese - protože jsem uviděl sám sebe, jaký skutečně jsem.
• ve škole to začalo být těžší - protože jsem přestal podvádět

Co v takové situaci dělat? Mám těžký život - tak si přece můžu trochu “odpočinout”, nebo “povyrazit”, jsou věci které jsou příjemné, při kterých si odpočinu, nebo prostě jenom někam potřebuji uniknout. 

• už toho mám dost - práce je těžká, jsem unavený, nic mě nebaví, zajdu si na jedno...a uvidíme, jak se to vyvine.
• setkávat se s Bohem - on přece rozumí tomu, že to teď prostě nejde
• budu se věnovat sám sobě

Hlavní myšlenka

Těžké věci, utrpení, nebo pronásledování jsou testem naší víry, abychom zjistili, co je pro mě skutečně nejdůležitější.

BIBLE 

ZJ 2:8 Andělu sboru ve Smyrně napiš: ‚Toto praví ten první a poslední, který byl mrtev a ožil: 9 Znám tvé soužení a chudobu, ale jsi bohatý. Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, nýbrž jsou synagogou Satanovou. 10 Neboj se toho, co máš trpět. Hle, Ďábel se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti věnec života. 11 Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží.‘ 

Měli to těžké

• být křesťan znamená, že to v životě budeme mít těžké
• Obětovat se pro ostatní - pomáhat lidem, když potřebují - stěhovat, malovat, posekat trávu, nakoupit, popovídat si - ostatní mají čas na sebe a vy...ne
• zúží se vám rozsah budoucích životních partnerů
• Kdybyste měli dělat všechno, aby to bylo naprosto morálně správně (ne podle zákona)...jak by vypadal váš život?

Chudoba

• Spousta lidí tehdy přišla o práci, protože nechtěli být součást cechu, který uctíval jiného boha, než Ježíše. Také dávali těm, kteří neměli. 
• Je běžná praxe, že lidé dnes dostávají minimální mzdu a zbytek mimo, na ruku. Jeden můj přítel mi povídal o tom, jak se mu to stalo a jak řekl šéfovi, že to tak nechce a byl ochotný se vzdát části výplaty kvůli svém svědomí. Co byste dělali v takové situaci? Když najednou uvidíte - co dám na stůl? Jak zaplatím hypotéku?...a vždyť je to taková maličkost ne?

Urážky

• protože jste křesťané, lidé o nás můžou mluvit divně a jestli o mě nikdo nemluví...nic se neděje...nic nedělám. Žijeme v době, kdy věřit věcem, kterým věříme a žít Ježíšů v životní styl nutně vyvolává otázky. Jestli budete skutečně žít vždycky morálně sprváně - může to vyvolat rozhovor s nadřízeným v práci.

Ježíš jim řekl...budete trpět

• Nezažili jsme to, ale to co je zajímavé, že je na to Ježíš připravuje, mluví s nimi o tom a proto o tom taky mluvíme:
• Teď mám dost peněz - dávat je pro mě jednoduché, ale co kdyby se to změnilo, co kdybych najednou měl mnohem méně? Jaké budou priority v mém životě? Není to tak, že Bůh je často první, kterého ze života vyšoupnu, když jde do tuhého?
• Už dlouho se mi nestalo, že by mě někdo urážel kvůli mojí víře, ale co kdyby se to stalo, co udělám? Zabalím to a řeknu si...to mi za to nestojí? 
• Pracujete ve firmě, kde věci fungují dobře, věci se dělají poctivě, ten tlak neznáte a najednou změníte práci a budete muset dělat kompromisy, co v takové chvíli? 

Smysl utrpení

• Spousta lidí s tím má problém, to by se nás nemělo týkat. Špatná teologie - jsme vítězové a všichni křesťané by měli být happy...špatné z mnoha důvodů...Ježíš trpěl, dokonce do smrti, církev to měla vždycky těžké. Bylo to normální tehdy a je i dnes. Kolem 200 milionů křesťanů na světě žije uprostřed pronásledování. Mám několik spolužáků z Asie, Afriky, kteří mi vyprávěli o tom, jak to vypadá u nich a jaký život žijí. Mám přítele v Tunisu, kam spousta z nás by jela na dovolenou, který říkal, že se mu několikrát stalo, že ho náhodně zbili na ulici. 
• Jedna z hlavních otázek je - Proč? Proč to Bůh nezmění, proč to Bůh dovolí? V životě 200 milionů křesťanů...ale taky v mém životě, proč je můj život tak těžký?
• Kdo si myslí, že uběhne 10 km? Jak to zjistíte?  půjdem si večer zaběhat ne?
• v. 10 - utrpení je test, test toho, co je v mém životě nejdůležitější. 
• Ježíšův obraz o životě v Mt 7 - žít život je jako stavit dům. Každý z nás má dům. Někdo ho postavil na písku, někdo na skále. Jak to poznáte? Kdy to poznáte? Když jde všechno v pohodě, když mám všechno, co potřebuju, když všechno jde, jak jsem si naplánoval? ...ne...ve chvíli, kdy přijde bouře. 
• Když jsem uvěřil, myslím, že jsem postavil svůj život 1% na skále a 99% na písku. A pak přijdou různé těžkosti, různé problémy, věci se začnou sypat a začne se ukazovat, co je těch 99%. Peníze, moc, pověst, strach z konfliktů...přesunu svůj dům. A teď stojí 3% na skále, mám úžasný pocit, jak jsem se posunul a dívám se na lidi kolem možná trochu ze shora...víte, kde jste dnes?

Dobře a co když to vím?

• Kromě toho, že když jdete běhat, tak zjistíte, jak na tom jste, zároveň máte možnost věci změnit. 
• v 10b - buď věrný až na smrt. 
• Co Bůh říká, že máme dělat ve chvíli, když je to těžké, když jsem postavený před rozhodnutí, kde mě to bude něco stát? Buď věrný až na smrt. 
• Proč? 
• Chce, abychom žili na 100% pro Něj, aby můj život stál 100% na skále, aby On byl tím jediným a nejdůležitějším. Ne aby věci vždycky šli, tak jak jsem si je naplánoval, abych měl všechno, co chci, abych byl vždycky zdravý, abych se měl vždycky dobře...to tam nikde nenajdete. Proto dovolí všechny tyto věci - těžkosti, chudobu, urážky, pronásledování, smrt. Protože v té chvíli, když zůstanu věrný, ať to stojí, co to stojí, tak se moje procenta zvětšují, On se stává tím hlavním, nejdůležitějším, prvním...

Jak často reagujeme?

• První věc - prestaneme žít s Bohem - mám to dost těžké i tak - nemodlím se, nehledám Boha, nečtu Bibli, nemluvím s lidmi o Něm...už tak to mám těžké.
• Úniky - alkohol, porno, jídlo, práce
• V této chvíli většina z nás řekne....Bůh ale přece rozumí, že to mám těžké a ty musíš rozumět taky. Těžké odbobí v životě je omluvou toho, že si můžu dělat, co chci. Ale i v téhle chvíli Bůh neříká...já chápu...běž, já se budu chvíli dívat jinam, ale buď věrný až na smrt. 
• A já vím, že se čeká od vedoucích na Majáku, že budeme rozmět...a já nevím. 
• já toho mám v životě hodně - nemůžu chodit na skupinu, nemám čas
• nesetkávám se s Bohem osobně - nemám čas, je to teď nějaké těžké
• štědré dávání není součástí mého rozpočtu, protože teď je to těžké
• já ráno prostě nevstanu
• někdo přijde a napomene mě, že někde nejsem věrný...no a co
• Ale jestli utíkáme od Boha, co čekáme, že najdeme někde jinde? Bůh to ale nevzdá.
• Pozoruji rodiče a sleduji, jak s vámi děti dělají divné věci.
• Opakujete se - pojď sem, nechoď tam, nedělej to...
• Oslavujete divné věci - chození na nočník - uděláte oslavu, dort, ohňostroj
• Bůh je stejný - neustále se opakuje, aby nás naučil žít pro něj, oslavuje s námi divné věci.
• A vzadli byste to někdy se svými dětmi? Že byste řekli: “stejně budeš jendou nosit plýnku znova až ti bude 80, tak co...nebudeme to řešit.” On to taky nevzdá, chce nás mít pro sebe a bude nás vychovávat.

Jak to může chtít?

• To zní šíleně, proč by se někdo do něčeho takového pouštěl? Ježíš jim poví, kdo je.Tohle je dobrá věc, pozitivní věc, chci abyste měli nástroje, jak se takovým věcem v životě postavit, jak využít výchovu, tréning a ne si sednout vedle trati a vzdát to.

Všechno má v ruce

• já jsem první a poslední, já mám všechno v ruce
• ať přijde do mého života cokoliv, není to tak, že by to Bohu nějak uteklo, zrovna se díval jinam, v Africe mají tolik problémů, tak to asi řeší a tady v Čechách...
• není nic, co by mu uniklo a v tom je On úžasný, že umí přetvořit i tak hrozné věci, jako je pronásledování ve věci dobré. Mučedníci vždycky byli zdrojem inspirace pro mnoho lidí. A stejně v mém životě, i to nejhorší zlo, které přijde Bůh je shopný přetvořit v dobro. Cokoliv je ve vašem životě, On to ví, On to chce použít, k dobrému. 

Zažil to stejné...ještě horší

• znám tovje soužení - ne jenom vím o něm, ale já to znám, já tam byl, já jsem to taky zažil. 
• To je druhá věc - On prošel vším, čím procházím já, zažil všechno, trpěl tak, jak já asi nikdy nebudu. 
• On není někde daleko, ale s náma v tom všem. A to maximum, které chci po tobě je, abys zažil to, co já, ne víc.

O co skutečně jde

• Kdo zvítězí - kdo tím projde, tomu druhá smrt neublíží.
• Setkal jsem se s jedním starým pastorem, který chodí na “poslední” návštěvy do nemocnice. A řekl zajímavou věc, že se modlíme za lidi, aby ještě nešli do nebe. Modlíme se za zdraví, za to aby ještě nezemřeli. Přemýšlel jsem o tom a je to skutečně tak, tolik nám záleží na tom, aby tady náš život byl v pohodě. 
• Ale to nejdůležitější ale je, že Ježíš nám dal možnost vrátit se do správného vztahu s Bohem s tím, že víme, že s ním budu žít věčně. Že to je to nejdůležitější a proto má smysl být věrný až do smrti. 
• Ale jestli nežiju s Bohem právě kvůli tomuto, tak budu mít problém. Jestli čekám, že Bůh je tady, aby pofoukal vždycky když to bolí. Jestli si z Něj budu dělat sekretářku, nebo automat na vyslyšené modlitby, tak budu vždycky zklamaný. 
• Tolik se soustředíme na to, co je tady  a ne na Něj...že jednou budeme žít s ním a už teď můžeme žít s Ním. 
• On ale je Bůh, který pro nás přišel. Obětoval život svého syna, aby nás zachránil a teď nás chce celé pro sebe. 

S7DM - Návrat do Budoucnosti?

Co se vám vybaví, když se řekne Zjevení? Některým možná nic a to je možná dobře. Některým šílené předpovědi budoucnosti, tabulky o konci světa, přemýšlení o tom, kde v tabulce se právě nacházíme vzhledem k současné politické situaci. Mnoho lidí neví, co se Zjevením mají dělat. Ale realita je, že kniha musela mít význam tehdy a musí mít význam i dnes. Jejím smyslem bylo přinést naději lidem, kteří žili ve společnosti, která nebyla křesťanům příliš nakloněná a stejný smysl má i dnes. Budeme se dívat na to, co církev dělala dobře a špatně v takové době. Lidé mají různé představy o tom, co by církev měla dělat jinak, ale co si o ní myslí Bůh? 

Smysl není, abychom měli nějakou teoretickou znalost budoucnosti, abychom si nakreslili tabulku, ale velice praktická. Je o tom, jak žít ve společnosti, která je proti křesťanská. 

Jaké jsou otázky, na které se můžeme ptát, když čteme dopisy ve Zjevení?

Jak moc být radikální?

To je otázka, která zajímá jak křesťany, tak nekřesťany - co to pro mě bude znamenat, kdybych se stal křesťanem?

V čem bychom měli být jiní, než naše společnost?

• Je důležité to, jak vypadá můj život, nebo to čemu věřím? Není víra přece něco vnitřního?
• Není jedna z hlavních myšlenek dneška mezi křesťany vypadat normálně? Hlavně nic netlačit, hlavně nikoho neurazit, nevypadat divně, zapadnout a když si náhodou někdo všimne, tak mu něco můžeme povědět. 

Jaké jsou naše hodnoty? Co je pro nás důležité?

• Je rodinná pohoda nejvyšší hodnota? Zdravý životní styl? Osobní štěstí - to znamená, že věci jdou tak jak jsem si je naplánoval? Dostatečná finanční rezerva? Zajištění do budoucna? 
• Nebo je to něco jiného? To jsou asi dobré věci, že...ale jsou to ty skutečné hodnoty, pro křesťany?

Kde jsou nebezpečí?

• Jaké nebezpečí, kterým musíme čelit? Dřív to možná bylo pronásledování a tam to nebezpečí bylo celkem jasné, ale co dnes? Nikdo nás nepronásleduje...jaké je tedy nebezpečí?

Jakou roli hraje Bůh v tom všem?

V mém životě

• Když se díváte na svůj život, jakou roli tam hraje Bůh a jakou má hrát? Je to někdo, kdo víte, že je tam vždycky pro vás, který když ho potřebujete, tak je ready? Problém je, že ho většinou tolik nepotřebujeme...

V církvi

• Co jako církev? Je Bůh někdo, kdo skutečně šéfuje církvi? Nebo v podstatě víme, co máme dělat, je třeba to naplánovat a jít tím správným směrem? 

HLAVNÍ MYŠLENKA

Dnes máme obrovské možnosti, jak ukázat lidem na Boží království, pokud správně rozumíme tomu, jakou roli hraje Bůh v našem životě, církvi a ve světě. 

BIBLE

Zj 1:9 Já Jan, váš bratr a společník v Ježíšově soužení, království a vytrvalosti, jsem se kvůli Božímu slovu a kvůli svědectví o Ježíši ocitl na ostrově zvaném Patmos. 10 V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, 11 jak říká: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje." 

Jan

Jan byl jeden z Ježíšových nejbližších přátel, byl poslední ze 12, jediný, který nezemřel jako mučedník, vařili ho v oleji, ale přežil, tak ho poslali do vyhnanství na Patmos, to byla skála v moři. Důvod? Proto, že žil jako křesťan - mluvil o Ježíši a žil pro Něj, na plno, za každou cenu, i za cenu, že ho vařili v oleji. A teď je hrozně jednoduché se ptát: “není to příliš radikální? není to moc? Nestálo by za to, někde trochu ustoupit a ušetřit si tohle všechno?” Nebo ho odivujeme s tím, že to ale není pro mě?

Církev

Janův příběh je součástí širšího obrazu pronásledování církve. Císař Caligula  byl šílenec, nechal se prohlásit za Boha...i svého koně. Od té doby byla spojená loajalita ke státu s uctíváním císaře, jako Boha. Byl to nástroj jak udržet říši pohromadě. Znamenalo to, občas zajít do chrámu a zapálit kadidlo na oltáři a to je všechno. To je přece stupidní rituál, to nic neznamená ne? Ale tehdy křesťané řekli že ne. Je to jednoduchá otázka, je císař Pán (Bůh), nebo je Ježíš Pán? A to byl důvod jejich pronásledování. Neuctívat takto císaře znamenalo vlastizradu. Stálo jim to za to? vždyť o nic nejde. Nějaký pomatený císař si myslí, že je Bůh a my kvůli tomu máme trpět? Navíc je přece důležité to, čemu skutečně věřím a ne nějaký hloupý rituál ne? Přesto se církev rozšířila, způsobem, který nemá obdobu v dějinách. 

Jan je v tom s nimi a píše jim, jak v takové době žít a co je důležité. Tato kniha má přinést naději a ukázat jak žít. Nejde o šílené vize budoucnosti, o to se snažit předpovědět, kdy přijde konec světa. Ale o to, jak pomoc lidem žít ve společnosti, která je často pronásleduje?

Jak to vypadá dnes? Kontrast naší situace a jejich.

Kdo z nás byl pronásledován? Vařili vás v oleji? zabili někoho z příbuzných? nepustili vaše děti do školy?  Vyhodili vás z práce, protože jste řekli, že nemůžete pracovat způsobem, který po vás chtějí, protože je třeba nelegální? Nejsme pronásledováni, ani jako jednotlivci, ani jako církev. Nikde na západě není církev pronásledovaná. Máme obrovskou svobodu. Na druhou stranu právě na západě je křesťanství něco, co umírá. Máme často pocit, že se nic neděje. Většina lidí si ztěžuje na to, že Bůh je pro ně málo skutečný. 

Když čteme příběh Jana, první církve, pronásledované církve, lidí, kteří obětovali něco pro svoji víru, tak je buď obdivujeme, nebo si dokonce říkáme...stálo jim to vůbec za to? To jsou fanatici, my máme mnohem vyváženější pohled na víru a život. Zdá se mi, že dnes největší oběť, která nám přijde na mysl je, že jako křesťané bychom neměli s nikým spát před svatbou. 

Jak často slyšíte, nebo řeknete věci jako

• nemodlím se
• nečtu Bibli, nesetkávám se s Bohem osobně
• mám týdenní vztah s Bohem - přijdu 1x za týden, to je moje víra. 
• chodím do církve - když všechno vyjde...jezdí auto, dětem se zrovna chce, nepřijedou příbuzní, nevrátili jsme se z dovolené, nemusíme balit na dovolenou, prostě chci...když všechny důležité okolnosti sedí. 
• nic po mě nechtějte, nemám čas
• hlavně nesmíme v církvi přidávat, protože nemáme čas - (Proč jsme začali s tím, že nechceme mít mnoho programů? - abychom mohli trávit svůj čas s nekřesťani a povědět jim o Ježíši...ale to se neděje...že?)

A když lidé vidí tohle srovnání tak někdy řeknou úplně brutální blbost: “no to je tím, že není pronásledování. Kdyby bylo pronásledování to by bylo jinak.” Asi vypadalo...ale byli bychom vůbec tady?

Na svatbě se ptám ženicha, jestli by byl ochotný zemřít za svoji nevěstu. Vlastně se ptám všech ženatých mužů. Většina z nich řekne, že ano. Ale většina z nás nikdy tuhle možnost nedostane. Ale jsme ochotní si uklidit svoje ponožky? Paradoxně to, jak teď žijeme, ukazuje, jak bychom obstáli, kdyby šlo o krk. Jak si můžeme myslet, že jsme schopní dělat kompromisy v životě, ale když půjde o krk...tak to bude v pohodě. 

A tak jak je to dnes? 

• co náš vztah k Bohu? Je to něco, bez čeho si neumím svůj život představit? Nebo je to dobrý bonus? Zachraná brzda ve vlaku, víte že je tam, ale jenom pro případ nutnosti. 
• týdenní vztah s Bohem je nesmysl. Neděle není místo, kde si dobiju baterky, tam se nadechnu, pak celý týden plavu pod vodou a pak se zase nadechnu. Neděle je to, kdy se odehrává můj vztah s Bohem. Ale to není pravda. Neděle je čas, kdy se společně sejdeme, abychom společně oslavovali, kdo je Bůh, co pro nás udělal a společně ho poslouchali. Neděle je vyústěním toho, jak žijeme každý sám s Bohem každý den. Jestli říkáme, že se jdeme v neděli nadechnout...tak jsme pokrytci. Protože to, co tady děláme teď není to, co každý z nás dělá doma, každý den. 
• kde jsou kompromisy ty malé kompromisy, kde si říkáme...tam o nic nejde?
• mladé holky, koho si vezmete? S kým budete chodit? On je křesťan, nebo teda věří v Boha, On má takovou svoji víru, ale myslí to upřímě.  Kam se poděl ten muž, který miluje svoji ženu, jako Ježíš miloval církev, který vede duchovně svoji rodinu, který dělá všechno proto, aby jeho děti znaly Ježíše a žili pro něj. Dnes...hlavně že dýchá a prošel se kolem kostela. 
• kdy jste naposledy vzali někoho a vyznávali jste s ním svoje hříchy? Ale přece to je mezi mnou a Bohem...skutečně? Jakub říká, že máme vyznávat hříchy jedni druhým.
• Kdy jste naposledy osobně pověděli někomu o tom, kdo je Ježíš, co pro vás udělal a čemu věříte? No ale já jsem neměl příležitost...už 10 let. Nikdo se mě nezeptal. Jsme schopní říct, že to není pro mě, že mi to prostě nejde...že děláme něco jiného?
• Mluvíme o identitách - jsme rodina, misionáři, studenti, služebníci, uctívači Ježíše, zakladatelé sborů...a já řeknu...něco z toho...a které? a které pro mě neplatí? Můžu si vybrat?

Myslet si, že pronásledování něco vyřeší, není pravda. Proč nejsme schopní vidět naši situaci, kdy nejsme pronásledováni, jako úžasnou příležitost? 

• Nikdo nás nepronásleduje - proč nemluvit mnohem otevřeněji o Ježíši? Nejhorší věc, která se vám může stát je, že si lidi poklepou na čelo...a to se mi už dlouho nestalo. 
• Máme čas - jako nikdo jiný - 4 - 5 týdnů dovolené, volné víkendy, velmi omezenou pracovní dobu. Víte, že první křesťané se setkávali v neděli brzy ráno, než vyšlo slunce, protože potom museli do práce? Jakou obrovskou výhodu máme. Můžeme strávit s Bohem čas, jako nikdo v dějinách před námi. 
• Máme peníze - patříme mezi 10% nejbohatších lidí na světě. I ti...kteří si myslí, že nemají. Můžeme pomáhat, jako nikdo před tím. 

12 Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů 13 a uprostřed těch svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. 14 Vlasy na hlavě měl bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Oči měl jako plamen ohně, 15 nohy jako bronz rozžhavený v peci a hlas jako zvuk mohutných vod. 16 V pravé ruce měl sedm hvězd a z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč. Jeho tvář zářila jako slunce v poledne. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, 18 ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí. 19 Zapiš tedy, co jsi viděl, co se děje a co se bude dít potom. 20 Toto je tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů je sedm církví."

Kdo je Ježíš

Co v takové situaci potřebovali? Co potřebujeme my? Aby je někdo politoval, jak to mají těžké? Aby někdo viděl, jak to máme těžké my? Nějaký návod - 5 kroků, jak projít pronásledováním? Snížit laťku? My víme, že Caligula byl šílenec, že není žádný bůh, proto klidně zapalte to kadidlo...o nic nejde?

Ježíš a Jan udělá něco úplně jiného. Ježíš říká: “Podívejte se na Mě, podívejte se, kdo jsem, potom budete schopní žít jinak v tomhle světě, pak vám to bude najdenou všechno dávat smysl. “ Zajímavé setkání pro Jana - sedí v jeskyni, sám, ve vyhnanství. Najdnou se setká s Ježíšem a stane se zajímavá věc. Jan byl Ježíšův přítel, blízký přítel tady na zemi, ale to jak tady Ježíše zažil, byl určitý pohled na to, kdo Ježíš je. Najednou uviděl Ježíše se vším, co dnes je. A...byl konec, složil se před ním, jako mrtvý. Žádné kamarádíčkování, žádné poplácávání po ramenech...jako mrtvý. Měl možnost znovu prožít skutečnost, kdo je to Bůh - není to brácha, kámoš, někdo komu zazvoníme na zvonek, když potřebujeme, když nám není dobře. On je Bůh...On je tak neskutečně mocný a svatý, že kdokoliv Ho kdy zahlídl, tak se složil k zemi...a byl rád, že to vůbec přežil. 

To není celé. Ježíš ho vzal a řekl...neboj se. Tohle je setkání s Bohem. Přesto, že nemáme nic, co bychom mu nabídli, čím bychom byli zajímavý, že máme pocit, že umřem, tak on nás vezme a řekne neboj se. A pak mu připomene, co udělal - byl jsme mrtvý a žiju, já jsem pro tebe zemřel. Přestože mezi mnou a tebou je tak obrovský rozdíl, já jsem pro tebe zemřel a ty teď můžeš žít. Já mám klíče od smrti - ať přijde cokoliv, ať jsi v jakékoliv situaci - já sem tady šéf, to nejhorší už tě nikdy nemůže potkat, protože to potkalo mě. 

Potřebujeme to vidět. Vesmír je o něm, o tom, co On chce, co On plánuje, co On potřebuje a my jsme tady, abychom žili pro Něj a ne opačně. To co máme v Bibli napsáno, nejsou doporučení pro lepší život, ale to, co říká Bůh. Taky říká, že tady se s ním můžeme setkat. Snižování latěk? Za jakou cenu? Za cenu, že se postavíme proti Němu? Na druhou stranu - jestli On udělal tohle všechno pro vás - nechcete se s ním setkat? Nechcete pro Něj žít? Nechcete mu dát všechno? Jestli On pro vás dal svůj život, nechcete mu dát hodinu svého času každý den? Proč ne? Jako by to byla nějaká oběť - když se podíváte na Něj, když to srovnáte...On udělal tohle pro mě...co bych já něudělal pro Něj. Když ho vidíte, nechcete mu dát všechno co máte? 

ZÁVĚR

Představte si, že sedíte v podzemní cele kolosea. Slyšíte nad sebou dav, jak fandí a moc dobře víte čemu. Najednou je ticho. Přijdou pro vás a vyvedou vás nahoru. Jdete pískem a kolem je krev, vidíte, kudy odtáhli toho, který tam byl před vámi. Přivedou vás před císaře, donutí vás si kleknout, je ticho, císař před vás hodí minci se svým obrazem a zeptá se...Kdo je Bůh...já, nebo Ježíš? Vy se díváte na minci, na něj, na krev kolem sebe a víte, jak to je. Podíváte se na něj a řeknete...Ježíš. Císař se zatváří, vojáci, kteří stáli kolem pomalu odcházejí, poslední z nich se na vás otočí a hodí vám svůj meč. Všichni začnou jásat. Najednou se otevřou dveře a přijde gladiátor. Všichni řvou jako šílení, zjevně ho všichni znají. Vezmete meč, přestože jste ho nikdy nedrželi, abyste se bránili. Ale všichni včetně vás ví, že nemáte šanci...co v takové situaci potřebujete? Vidět, jaký je Ježíš, vidět, že On je mnohem víš, než císař, že přestože vám useknou hlavu, tak to nic neznamená, tak za milion let...si ani nevzpomenete. Co potřebujeme my dnes? To stejné, vidět a poznávat, jaký je skutečný Bůh, abychom mohli obstát.