JAKÉ JSOU MOJE PŘESVĚDČENÍ?

Už po páté mám možnost být v Maďarsku na European Leadership Forum. Je to úžasná příležitost, jak se vzdělávat a poznat nové lidi. Tento rok se účastním přednášek o učednictví. Tedy o tom, jak vést lidi, aby ve svém životě odráželi to, že Bůh je skutečný. Včera mi v hlavě zůstal jeden obrázek, nad kterým musím neustále přemýšlet.

Byl o tom, jaké jsou priority v křesťanském růstu lidí. Obrázek je pyramida, základnu tvoří PŘESVĚDČENÍ - to čemu věříme. Nad tím je VZTAH S BOHEM, potom CHARAKTER, SLUŽBA A VEDENÍ. To znamená že s hlediska priorit by pro nás mělo být nejdůležitější, jaké mají lidé přesvědčení, potom, jaký je jejich vztah s Bohem, charakter, služba a vedení. A z hlediska rozvoje lidí, jak je v těchto oblastech, podle důležitosti rozvíjet. 

Nicméně narazili jsme na jeden problém. Ve většině situací dnes, když je člověk ochotný a schopný, dáme mu velké množství služby a prostoru vést. Mnohem míň se zajímáme o charakter, ještě míň vztah s Bohem a úplně nejmíň o jeho přesvědčení. A tak jsme postavili pyramidu na její špici a ztratili stabilitu. 

Nejzajímavější bylo vidět, jak se to potom projevuje v praxi. Je spousta schopných, mladých vedoucích, kteří nemají charakter, nebo vztah s Bohem. Nejvíc mě ale asi dostala ta část s přesvědčeními. Jestli skutečně věříme tomu, co je to křesťnaská víra. Co jsou nakonec věci, kterým věříme?

Dnes je pro nás tak často důležité jestli se lidé účastní našich aktivit a programů, jestli čtou Bibli, modlí se, jestli něco dělají. A přesto, že to je důležité, není to to nejdůležitější. Začal jsem přemýšlet o tom, co mi zbyde, když všechny tyto věci vynechám a zaměřím se na to, kde se projevují moje přesvědčení. 

Když jdu do práce a jsem postavený do situace, že mám udělat kompromis se svým svědomím. Zaplatit něco bokem, bez dokladu, říct věci, které nesjou úplně pravda, abych prodal. Co udělám? Jaké je moje přesvědčení? Je Ježíš Pán a proto jsem ochotný i za cenu ztráty udělat to, co je správné a nebo moje touha vidělat, můj strach z toho, že přijdu o práci je větší než Ježíš?

Když na svobodnou křesťnaskou holku zamrká spolužák ve škole a ona se může zbláznit, protože konečně o ni někdo projevil zájem, jaké je její přesvědčení? 

Když všichni spolužáci vyrážejí v pátek večer, aby to pořádně oslavili. Neříkám, že je špatné jít s nimi, ale otázka je proč? A taky jak a s čím odejdu? Odejdu s tím, že všichni ostatní vůbec nemají tušení, že jsem křesťan, protože jsem perfektně zapadl a navzájem jsme se nakonec podpírali cestou domů? Nebo odejdu s tím, že pomůžu ostatním, aby dorazili v pořádku domů a oni na to budou vzpomínat? Jdu s nimi, abych byl jako oni a nebo, abych jim ukázal, že je možné být jiný?

Jednoduše, jak vypadá váš život, když nejste v církvi, když nejste na setkání křesťanů, ale když se nidko nedívá. Jaká jsou vaše skutečná přesvědčení? A jaké lidi potom postavíme do vedení?