Dobrá zpráva o zákaznické kultuře...jak to nakonec dopadlo.

Před týdnem jsme byli společně s Bradem týden v Brně ve škole. První večer jsme šli na nákup. Strávili jsme tam asi 15 minut a nebyli jednak schopní najít pečivo, ale hlavně jsme si nemohli vybrat, co budeme jíst. Před námi byl obrovský výběr možností a my jsme si nebyli schopní vybrat. Asi nejsme bez manželek se schopní ani najíst. Ale to je přesně to o čem budeme dnes mluvit. O zákaznické a konzumní kultuře. Dnes o tom jak se nás to týká osobně a v duchovním životě a příště o tom, jak se nás to může dotýkat jako Majáku. Důvod, proč o tom budeme mluvit je, že někdo řekl, že tato zákaznická a konzumní kultura je jedním z největších nebezbepčí pro západní církev.

Jedním z hlavních znaků této kultury je rčení: „nás zákazník, náš pán“. Je to pochopitelné v situaci, kdy platíte za zboží a jsme na to dnes hodně zvyklí. Ale co když toto myšlení pronikne hlouběji než jenom do našich obchodních vztahů. Co pronikne do našich vztahů. Začneme se dívat na manželství jako na obchod. Já vydělávám peníze a tak mám nárok na to, přijít večer domů a mít chvíli klidu, mám nárok na to, aby se o mě manželka starala. Nebo škola. Máme nárok na to, aby naše děti měly dobré známky. Tento obrázek to možná nejlepším způsobem vyjadřuje. Možná nikdo z nás nemá takovýto pohled na školu, ale zeptejte se učitelů, že je to často přesně to, co v práci zažívají.

Hlavní myšlenka:

Zákaznická kultura se v životě projevuje tak, že máme neustálou tendenci se dívat na to, co chci já a ne na to, kdo je Bůh a co chce On a nestačí nám to, co máme.

BIBLE

Dnes se podíváme na jeden z příběhů, který se odehrál, když Izraelský národ byl na poušti. Zažili úžasné věci, Bůh se o ně mnohokrát postaral, když neměli vodu, dal jim vodu, když neměli co jíst, dal jim manu. Ale nestačilo to.

Numeri 11:4  Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa? 5  Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. 6  Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu." 7  Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice. 8  Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem. 9  Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.

Jedna z nejlepších definicí toho, co je život v konzumní společnost zní takto:

je to způsob chování, které vede k neodůvodněné spotřebě nad rámec nutnosti uspokojit základní lidské potřeby. Lze také říci, že se jedná o ideologii, životní styl, který se stal populárním zejména díky médiím.

Máte všechno, co potřebujete, máte, co jíst, kde bydlet, nikdo vás nechce zabít, protože jsou všichni mrtví, ale nestačí to. Ale bývaly to ryby, okurky, meloun, cibule, česnek...nestačí nám to co máme, ale chtěli bychom víc. To je základní problém. Nezabýváme se tím, co potřebujeme. Většina z nás má všechno, co potřebujeme. Jsou samozřejmě vyjímky. Ale většinou řešíme to, co bychom chtěli, co bychom rádi.  Potřebujete maso, abyste přežili? Nebo stačí mana? Jedna možnost přece nestačí, máme rádi výběr.

Nechci dneska vůbec propagovat nějakou teologii chudoby. Tedy, že být chudý je správné a být bohatý je špatné. O tom to není. Ale:

·         Co když všichni kolem mě jezdí v zimě na hory. To je super věc, ale já na to prostě nemám. Je krize, nebo nevydělávám dost. Ale protože všichni kolem mě jezdí, tak pojedu taky. Třeba si na to i půjčím?

·         Nebo běžně dnes si lidé půjčují na Vánoční dárky. Máme přece nárok na to se mít tak, jak se mají lidé kolem nás. Máme právo na to mít věci, které chceme a mít je hned.

·         Koupím si auto na které nemám, které je dražší než to co si můžu dovolit, protože potřebuju mít vyhřívanou sedačku a zrcátka a taky je to bezpečnější mít dešťový sensor na automatické zapínání stěračů.

·         Pořídíme si dům na který nemáme, nebo byt, který je mimo moje cenové možnosti.

·         A znovu, jsou lidé, kterým to nedělá problém. Postavit dům? Nijak výrazně je to finančně nezatíží, koupit lepší auto? Proč ne, je to pro ně pracovní nástroj, tráví hodiny týdně v autě, zajet si na hory, proč ne.

Problém je, že spousta lidí staví svoji identitu na tom, co má. Mají pocit, že jsou někdo, když si mohou dovolit věci, které ve skutečnosti nepotřebují, když můžou soupeřit se svými přáteli, kolegy.

Co když se tato spotřební mentalita dostane do mého duchovního života? Jako zákazníci mame právo vybírat. A tak proč se takto nedívat i na víru. Jsou věci, které se nám nehodí? No tak je vyměníme. Jsou věci, které bychom rádi, tak si je vypůjčíme někde jinde. Nelíbí se vám víra, která vás bude něco stát? V pořádku, uděláme z ní čistě intelektuální záležitost, kde je důležité to, co si myslíte a ne to, jestli se to potom projevuje ve vašem životě. Nelíbí se vám ta část o které jsme mluvili minule – peníze. To nevadí tak ji prostě neřešte.  Nelíbí se mi to, že víra ovlivňuje můj vztah k mému manželovi a manželce? A nebo vztahy obecně? ...tak to vynechte. Nelíbí se mi, že bych se musel změnit? Tak to hoďte na to, že nás Bůh přece přijímá takové, jací jsme. Nelíbí se mi spousta věcí v církvi – hudba je moc nahlas, nebo potichu, moc nová, nebo stará. Kázání je moc dlouhé, nebo krátké, málo praktické, nebo málo teologické. Je tu moc hluk, nebo moc ticho. Začíná se moc brzo, nebo moc pozdě...já jsem zákazník a věci by měly být tak, jak já chci.

Stalo se vám někdy, že jste si spletly obezní ženu s těhotnou? Je to velice nepříjemná situace. Mě se to nikdy nestalo, ale možná jste to zažili, že jste potkali starou kamarádku, nebo spolupracovnici v práci, někoho koho jste chvíli neviděli a vypadá to jasně...tak se zeptáte...kdy to čekáte? ...chudák slečna odejde se slzami v očích. Nedávno jsem četl článek s názvem „Jsem tlustý, nebo těhotný?“ týkal se církve, ale obraz je velmi jasný i pro mě. Nabírám informace, konzumuji duchovní život, proto, abych přibíral, nebo proto, abych mohl dát vzniknout něčemu novému? Poslouchám kázání, čtu Bibli, modlím se, studuju, poznávám Pána Boha proto, že jsem konzument a nebo proto, abych to mohl použít a předat dál? Konečným spotřebitelem duchovního života se stanu já. Nežiju svůj duchovní život proto, abych byl schopný to, co jsme se naučil předával dál, ale všechno končí u mě.

Numeri 11:31  Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí. 32  Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora. 33  Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou. 34  Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti.

Příběh má zvláštní konec. Bůh dal lidem, to co chtěli, to po čem toužili. Vypadá to tak, že je to výhra, konečně jsme dostali to, po čem toužíme. Spousta lidí má představu, že mít všechno po čem toužíme je vždycky důkazem toho, že Bůh nám požehnal...a často to tak je, ale ne vždycky.

·         Konečně jsme si mohli koupit to auto, které jsme vždycky chtěli

·         Konečně jsme mohli vyrazit na tu dovolenou, na kterou jsme vždycky chtěli

·         Konečně jsem si koupil telefon, který jsem vždycky chtěl

·         Konečne jsem začal vydělávat stejně jako všichni kolem mě

·         Končeně nemusím obracet každou korunu.

V příběhu je to ale postavené na hlavu. To po čem lidé toužili se stalo nakonec způsobem, jak je Bůh potrestal. V úvodu jsem říkal, že někteří lidé považují zákaznickou a konzumní kulturu za jeden z nevětších problémů pro západní křesťany. Je možné, že naše skoro neomezené možnosti se staly naší záhubou? Kolik lidí dnes nemá čas, nebo potřebu vůbec řešit svůj duchovní život, protože musí řešit práci, hypotéky, dovolené, auta. Kolik křesťanů nemá čas na to, co po nich Bůh chce a vytvoří si vlastní, osekanou verzi křesťanství jenom proto, že musí řešit peníze, dovolené, auta, domy. Je možné, že jsme na tom stejně, jako Izraelci v příběhu?

DOBRÁ ZPRÁVA

Možná si říkáte, kde je ta dobrá zpráva? Teď se k tomu dostaneme. Reklama a média staví do středu pozornosti mě. Není to nic nového. Přesně stejným způsobem začíná příběh Bible. Kdy Bůh stvořil člověka, aby žil pro Boha a obracel svoji pozornost k němu. Pak přijde had a řekne: „Ty budeš Bohem, ty budeš ve středu všeho dění, ty budeš ten nejdůležitější.“ Není to přesně to, co máme dnes na každém kroku? Jak se z toho vyhrabat? Jak být schopný žít bez toho, aby můj život neovládala touha mít všechno, co mají lidé kolem? Jak přestat být svázaný neustálým tlakem na to mít? Jak být svobodný, tak jako byl Pavel, když píše:

Filipenským 4:11 - 13 Neříkám [to] kvůli tomu, že [bych měl] nedostatek; já jsem se totiž naučil být za [všech] okolností spokojen. Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a každým [způsobem:] být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

Je to úžasná svoboda být schopen mít i nemít. Řešení je stejné jako vždycky. Pavel píše, všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. Celý souboj dnešní doby je o tom, co chci nejvíc. Pavel píše, já chci nejvíc Krista, to je pro mě to nejdůležitější. Pokud to mám, jsem spokojený, jsem šťastný, potom ty ostatní věci už nejsou tak důležité. Chvíli mám, chvíli nemám na tom nezáleží, hlavně že mám Krista.

Znamená to, ale porozumět dostatečně dobře tomu, co Ježíš udělal. Musíme se přestat chovat k němu, jako zákazníci. Není to jako bychom se topili a kolem vás plavala loď, nabídnou vám, že vás zachrání a vy si začnete dělat nároky….potřebuju kabinu s výhledem, máte tam bazén? co jídlo? Nejsme před Bohem v pozici zákazníka.

Ježíš pro nás přišel, vzdal se svého života, aby nás zachránil. On, který měl všechna práva se jich vzdal pro nás. On který měl právo na ty nejlepší služby se jich vzdal pro nás. A pro to my teď můžeme taky. NEJSME ZÁKAZNÍCI, ALE NÁSLEDOVNÍCI.

Hlavní myšlenka:

Zákaznická kultura se v životě projevuje tak, že máme neustálou tendenci se dívat na to, co chcí já a ne na to, kdo je Bůh a co chce On.

CO S TÍM?   

Jaký je vztah k Bohu?

Je víra jak velký obchoďák, kde ty nakupuješ to, co se ti hodí? Které věci se ti nehodí v křesťanství a proto jsi je vynechal, nebo je ignoruješ? Chceš si udržet nezávislost a tak nedovolím nikomu, aby mě poznal, nestanu se součástí skupiny, budu jenom chodit do kostela. Nebo se naučit se žít společně. Nejsou kolem mě lidé, kteří by mi vyhovovali. Já potřebuju takové lidi...trchou srandovaní, ale vážní, starší, ne mladší, ženaté, ne svobodní...ti vůbec neví o čem je život. No a samozřejmě si musíme sednout. Ale to co nás spojuje je něco úplně jiného. Je to Ježíš a jeho úkol.

Co potřebuješ, abys byl skutečně šťastný?

Nestal se zákaznická kultura součástí tvého života? Říkáš si, kdybych měl víc peněz budu šťastný Kdybychom měli větší byt, všechny naše problémy by zmizely. Kdybych měl... Po čem v životě nejvíc toužíš? Co kdybys měl, tak řekneš...jsem spokojený a šťastný? Nebo naopak, co kdyby najednou zmizelo, tak tvůj život přestane dávat smysl?

Na základě čeho se rozhoduješ, když něco kupuješ?

Necháš si poradit? Jsi ochotný se poradit s odborníkem, nebo lidmi, kteří to zvládli v životě i za cenu, že ti řeknou, abys to nedělal, protože na to nemáš? Nebo ti ukáží na to, že důvody, kvůli kterým si to chceš koupit jsou špatné?

Často je to právě tady, kde se projeví to, že jsme ovlivnění konzumní společností. Nechceme si nechat poradit, protože by někdo mohl odhalit, že důvod, proč si potřebuju koupit nové auto, není, že ho skutečně potřebuju, ale protože si potřebuju připadat dobře, mezi kamarády. To, že jedu na dovolenou na kterou nemám, není proto, že si potřebuju odpočinout, ale prostě mám pocit, že všichni kolem mě mají úžasné zážitky a já ne.

ZÁVĚR

Existuje skutečná svoboda, kdy můžete jít proti veškeré reklamě. Má jeden základní předpoklad, Ježíš je tím nejdůležitějším. Je důležitějším než všechno ostatní. A já to znám, vím jak je to někdy těžké, já mám taky rád hračky.