Děkuji za pozvání, většinou nechodím na
plesy, ale tohle jsem si nemohl nechat ujít. Dostal jsem za úkol popovídat si s vámi
o něčem duchovním. To může být těžké na plese, ale na druhou stranu toto je
ples Diakonie, organizace který stojí na křesťanských základech, tak to snad
nebude nic tak překvapujícího. Dovolte mi, abych vám přečetl jeden velmi známý
příběh.
Lukáš
10:25 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
26 Ježíš mu odpověděl: "Co je
psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" 27 On mu řekl: "`Miluj
Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou
a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´." 28
Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ." 29
Zákoník se však chtěl
ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" 30
Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl
do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31
Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32 A
stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33
Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl
hnut soucitem; 34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem,
obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj
staral. 35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o
něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´ 36
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" 37
Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš
mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
Zní to naprosto nemožně, ten nárok, který
tady Ježíš má. Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Miluj Boha vším
co máš a lidi kolem, jako sám sebe. Skutečně? Trochu mě překvapuje, že se nezasekl
na tom prvním, ale to je jakoby vždycky jednodušší, protože to není tolik
vidět. Ale milovat lidi kolem, jako sám sebe? To je trochu moc, ne? A tak to zkouší jinak...koho teda? To přece
nemůžeš myslet Ježíši všchny?
- Spolupracovnici, která je svobodná matka a každý měsíc ji chybí peníze na jídlo.
- Sousedku, která tak tak vyjde do schodů, ale nikoho nemá, aby ji šel nakoupit a tak musí sama.
- Bezdomovce na nádraží.
- Stárnoucí rodiče, kteří mi překážejí?
Když vám to takto vyjmenuju, tak u některých
si asi řeknete, no jasně...u jiných...no počkej...ale. Ježíš dělá něco úplně
jiného než aby mu vyjmenovával, koho všeho myslí.
Představ si, že jde člověk z Jeruzaléma do
Jericha, v příběhu je to zjevně žid, zákoníkův spoluobčan, dokonce příběh
vyznívá trochu tak, že bychom si mohli představit přímo toho zákoníka, jak ho
okradou. Projde kněz, projde lévita, samí náboženští profesionálové a z pochopitelných
důvodů se mu vyhnou. Co kdyby byl mrtev a oni se ho dotkli a nemohli vykonávat
svoji „duchovní“ službu. Pak jde kolem samařan, příslušník opovrhované rasy a
pomůže mu. Přestože by nemusel, přestože nemají nic společného.
Ježíš říká musíš se na to dívat z jiného
úhlu pohledu. Představ si, že ležíš zmlácený, okradený na zemi. Chtěl bys, aby
se k tobě chovali lidé tak, že tě obejdou, protože mají jiné povinnosti? Nebo
tak, že ti pomůžou?
- Představ si sám sebe, jako svobodnou matku, které docházejí před výplatou peníze, nebylo by přesně to, co potřebuješ, aby ti někdo peníze dal?
- Představ si až jednou zestárneš a nebudeš moc chodit do schodů, nebylo by skvělé, kdyby ti někdo zašel na nákup?
- Představ si, že přijdeš o domov, nebylo by skvělé, kdyby ti někdo pomohl nemrznout venku?
- Představ si až jednou zestárneš a budeš mít pocit, že jsi lidem na obtíž, nebylo by skvělé, kdyby se o tebe někdo postaral?
Realita je taková, že se všichni dostaneme do situace, kdy si nebudeme moc sami pomoc. Je tak jednoduché hledat výmluvy, proč
nepomáhat lidem kolem sebe. Nemám čas, mám něco důležitějšího, sám
nemám...postavte se do pozice lidí kteří potřebují pomoc. Jsem rád, že Diakonie
takovou práci dělá. Moje babička – 86 let, začala nedávno využívat služby
Diakonie. Ne, že bychom jako rodina se o ni nedokázali postarat, ale představte
si 86 letou ženu, která skoro 20 let neměla možnost se moc stýkat s lidmi.
Najednou může vyrazit mezi lidi, být znovu ve společnosti a potkat se s lidmi,
nebýt sama. A není nic moc, co bychom my jako rodina mohli udělat. Ale výzva
pořád zůstává pro nás ostatní, jak zareagujeme na to, co Ježíš říká? Nedávno jsem
četl skvělé přísloví.
Kdo
nechce pomoc, hledá důvody, kdo chce pomoc, hledá způsoby.
Buďme lidmi, kteří hledají způsoby, jak pomáhat a ne důvody, proč nepomáhat.
Žádné komentáře:
Okomentovat